A nakonec přijde bolest a utrpení...

Toto je však jen jedna strana mince. Druhou stranou je pohled do minulosti takového člověka a pochopení toho, že by to v jeho životě vůbec nemuselo dospět až k takovému konci, kdyby byl žil jinak. Pochopení, že to co musí nyní prožívat je pouze nezbytným a logickým důsledkem toho, jak žil.

Podívejme se nyní na jeden konkrétní příklad člověka, se špatnými stravovacími návyky. Člověka, který byl zdravý, fyzicky silný a měl velmi dobré trávení, takže si mohl dovolit jíst množství těžkých a mastných jídel a to ve velkém množství. Takto vše fungovalo celá desetiletí.

V poslední třetině jeho života se jeho syn oženil se ženou, která byla zastánkyní zdravé výživy. Nevěsta se se zděšena dívala na katastrofální stravovací návyky svého tchána a snažila se mu vysvětlit, že to, jak se stravuje je maximálně nesprávné. Ale on se pouze zasmál a šel si svou cestou.

Avšak čím byl starší, tím více se začali hlásit různé zdravotní problémy. On však odmítal vidět spojitost mezi svými zdravotními problémy a způsobem svého stravování. Ale jelikož stále zhoršující se situaci bylo třeba nějakým způsobem řešit, začal navštěvovat lékaře a užívat velké množství léků. Jeho organismus, stále zatěžován nesprávnou stravou a navíc i množstvím léků však již dlouho nevydržel. Nastaly silné zažívací problémy, zvracení a rapidně hubnutí. Až nakonec lékaři diagnostikovali zákeřnou nemoc v takovém vysokém stádiu, že už nebylo pomoci. Zůstala už jen bolest, morfium a čekání na smrt.

Hrozný byl pohled na toho člověka v posledních chvílích jeho života. Nicméně zároveň si každý, kdo dotyčného dobře znal musel uvědomit, že tehdy, když byl ještě při síle a mohl mnohé, ba téměř všechno změnit, tehdy byl nepřístupný vůči každému napomínání a upozorňování. A proto to s ním nakonec dospělo tam, kam to dospělo.

Tento člověk nakonec narazil na pravdu! Narazil na to, že kolem nás přece jen existují určité zákonitosti, které musíme respektovat. Pokud je nerespektujeme a ignorujeme, můžeme tak činit určitý kratší, nebo i delší dobu, ale nikdy ne natrvalo. Jednou přece jen nakonec narazíme na zákonitosti pravdy a může se stát, že tuto srážku nepřežijeme.

No a ve chvíli, kdy k dojde k nevyhnutelnému nárazu a na člověka se najednou všechno sesype, tehdy mnohokrát lidé zvyknou říkat: jaký dobrý člověk to byl a podívejte, jak to s ním dopadlo.

Ano, můžeme být i velmi dobrými lidmi, pokud však v něčem překračujeme zákonitosti, které fungují kolem nás, jednou nakonec musíme narazit na to, co a dá nazvat pravdou. Pravdou, která od nás požaduje, abychom ji respektovali.

Věci se totiž mají tak, že Láska Boží nám dává milost žít zde na zemi a v tomto stvoření. Spravedlnost Boží nám však vystaví účet za to, jakým způsobem jsme žili. Jak a na co jsme využili milostivý čas Lásky. Zda jsme ho využili správně a to naší snahou o poznání zákonitostí univerza a snahou o život v souladu s těmito zákonitostmi. Nebo zda jsme ho zneužili tím, že jsme tyto zákonitosti nechtěli poznávat, ignorovali jsme je a nezajímali nás, protože my jsme si chtěli žít pouze podle sebe a podle toho, co jsme my osobně považovali za správné.

Nicméně zákonitosti univerza, o kterých zde hovoříme představují Vůli Toho, kdo je do chodu a fungování stvoření vložil. Představují Vůli Stvořitele, která je v jeho stvoření směrodatná a určující. A je povinností každého tvora žijícího ve stvoření tuto Vůli poznávat a žít s ní v souladu.

No a do této Vůle lze zahrnout zákonitosti našeho hmotného světa, zákonitosti našeho fyzického těla, jako i zákonitosti duchovní, kterým podléhá náš vnitřní život, čili naše cítění a myšlení. Toto jsou tři oblasti života, ve kterých se musí člověk naučit respektovat Vůli Stvořitele, aneb zákonitostí stvoření.

Ovšem tak, jak jsme si ukázali na příkladu jednoho lidského osudu na začátku, do fungování všech těchto zákonitostí je vepsána Boží Láska a Boží Spravedlnost. Boží Láska, dávající čas a příležitost k pochopení a inkorporaci do soukolí hmotných a duchovních zákonitostí univerza. A Boží Spravedlnost zase požaduje účet za to, jakým způsobem byl tento čas milosti využit. Zda správně, v pokoře, poznání a podvolení se, nebo nesprávně v svévoli a ignoranci. V tom prvním případě to pak člověku přináší štěstí, blaho a mír a v tom druhém případě bolest, utrpení a zničení.

V jedné moudré knize je napsáno, že všechno na světě má svůj čas. Že je čas setby a čas žně. Čas milosti a čas odplaty. Čas lásky a čas spravedlnosti. Čas hospodaření a čas skládání účtů.

Ten, kdo se snažil poznávat a žít v souladu zákonitostmi hmotného světa, se zákonitostmi vlastního fyzického těla, jako i se zákonitostmi duchovními, kterým podléhá naše cítění a myšlení, ten se bát nemusí. Jeho žeň bude dobrá, protože dobrou byla i jeho setba.

Ten však, kdo se nesnažil poznávat a nežil v souladu se zákonitostmi hmotného světa, se zákonitostmi vlastního fyzického těla, jako i se zákonitostmi duchovními, kterým podléhá naše cítění a myšlení ať se právem obává. Neboť jeho setba nebyla dobrá a proto nemůže být dobrou ani jeho žeň.

Takový člověk si sám sobě nachystal cestu utrpení. Utrpení, které nejednou až drása srdce, avšak žel utrpení, které si tento člověk právem zasloužil. Jinak by totiž k němu účinky dokonalých a spravedlivých zákonů univerza nikdy nemohlo přijít.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.