O životě kolem násKam kráčíš pozemské lidstvo?

Jasnovidci a nástrahy s nimi související 1

Publikováno 27.02.2017 v 17:59 v kategorii Nezařazené, přečteno: 27x

To, co by mělo být jako první odstraněno ze vztahu k takto obdarovaným lidem je gloriola něčeho výjimečného a nadpřirozeného. Vidět jemnější realitu není totiž vůbec nic nadpřirozeného. Je zcela normální, že určití jedinci mají tuto schopnost.

Je však třeba podotknout, že je to naprosto normální pouze pro lidi, pro které je přirozeností duchovní, nebo jinak řečeno, neviditelný rozměr bytí. Pro lidi, kteří dokáží akceptovat i něco víc, než onu důvěrně známou, hmotnou realitu, v níž žijeme.



Žel převážná většina lidstva jsou však materialisté. Jejich vnitřní, duševní obzor, jejich myšlení a jejich celkové vnímání reality jsou omezeny pouze čistě hmotným a viditelným.



Absolutní přirozenost vzájemného propojení a spolupůsobení reality hmotné s realitou jemnější je pro ně něčím nevídaným a zvláštním. Jejich materialistická omezenost jim prostě znemožňuje vnímat realitu takovou, jakou ona ve skutečnosti je. To jest, v jednotě její hmotného a duchovního rozměru.



A proto pak, pokud se setkají s někým, nebo s něčím, co jejich vlastní hmotnou omezenost přesahuje, považují to v horším případě za šarlatánství a podvod a v lepším případě za něco výjimečného a nadpřirozeného. Oba zmíněné postoje jsou však nesprávné.



Schopnost vidět věci jiným lidem běžně neviditelné je totiž přirozená úplně stejně, jako například schopnost pěkně zpívat, či malovat. Každý z nás má nadání k něčemu jinému. A tak je to také s jasnovidností.



Její vnímání jako něčeho výjimečného a nadpřirozeného je medvědí službou jasnovidným lidem, protože v nich vytváří předpoklady vzniku pýchy, opírající se o pocit vlastní výjimečnosti. A tato pýcha, která je neblahým důsledkem obdivu nevědomých se často skrývá až na samém dně duše jasnovidného člověka. Ba často ji skrývá dokonce před sebou samým.



Právě takovýmto způsobem se žel zmíněný neduh pýchy rozmohl u mnoha jasnovidných lidí. A jelikož se jedná o vlastnost špatnou a tedy o určité zatemnění duše, musí to mít nutně za následek určité zúžení možností jejich nazírání, které ani do té doby nebylo příliš velké.



Schopnost vidění totiž podléhá zákonům stvoření, na základě kterých je jasnovidným lidem dovoleno vidět pouze o stupeň dál, než kam sahá jejich vlastní, osobní duchovní zralost. Dále ne!



Dále by mohli vidět pouze tehdy, pokud by ve svém osobním duchovním vývoji pokročili výrazným způsobem dopředu, čímž by se také zároveň posunula dopředu i jejich možnost vidění. Přibližně takto to reálné funguje.



Žel zmiňovaná, nevědomým lidským obdivem vůči jasnovidcům vyvolána pýcha má za následek zužování možností zření, avšak paradoxně zároveň o to větší bujení domýšlivosti o výši a velikosti svých jasnovidných schopností.



I zde totiž platí, stejně jako v každodenním životě, že čím méně toho člověk ve skutečnosti ví, tím více je přesvědčen o velikosti vlastního vědění. A proto si nejednou mnozí jasnovidní lidé na základě svých osobních domněnek myslí, že jejich zření sahá dokonce až k Nejvyššímu a k jeho Synu. Takové něco je však na zemi věcí mimořádnou a výjimečnou.



Mnozí jasnovidci si totiž sami neuvědomují, že mohou vidět pouze o jeden stupínek dál, než je jejich vlastní duchovní zralost. Zákony stvoření prostě nedovolují přeskočit velké množství nejrozmanitějších stupňů a hierarchií a dostat se ve svém zření až přímo k Nejvyššímu. To je pro většinu jasnovidců absolutně nemožné. Pokud si oni samotní myslí, že je to jinak a že jejich vlastní schopnosti jsou mnohem větší, matou a zavádějí tím sami sebe, jakož i všechny ostatní, kteří jim důvěřují.



Jasnovidností obdařeni jedinci by si proto měli uvědomit, že lidem kolem sebe mohou nejvýraznějším způsobem pomáhat především tak, že se budou intenzivně usilovat o svůj vlastní, osobní duchovní růst a vzestup. Že se budou ve svém životě usilovat co nejvíce přiblížit ke Světlu a k poznání Pravdy. Neboť čím výše budou sami duchovně stát, tím do vyšších a jemnějších úrovní budou moci nahlížet, a tím čistším a ušlechtilejším způsobem budou moci pomáhat. Pomáhat opravdu a skutečně! Ne dávat kameny místo chleba tím, že kvůli vlastní, nepříliš vysoké duchovní zralosti mohou nahlížet pouze do nepříliš vysokých úrovni, na které je omezena schopnost jejich zření.



http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š



Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?