O životě kolem násKam kráčíš pozemské lidstvo?

Je Apokalypsa nevyhnutelná?

Publikováno 17.08.2017 v 16:10 v kategorii Nezařazené, přečteno: 39x

Jednoznačná odpověď zní: Ne! Avšak spolu s tímto povzbudivým "ne" je nutné zároveň vědět, co všechno lidstvo musí učinit, nebo lépe řečeno jakým se stát, aby mohlo těmto předpovídaným událostem zabránit.
Křesťanství je všeobecně pokládáno za náboženství lásky a také slovo "evangelium" znamená "dobrá zvěst". A přesto kupodivu, celé novozákonní zjevení v závěru ukončuje spis s názvem "Apokalypsa". Spis, při jehož čtení mrazí v zádech a lidí se zmocňuje hrůza.

Ale pozor! Každý, kdo tyto řádky čte, měl by vědět, že toto proroctví není nezměnitelným předurčením! Takto jej jednoznačně není možné vnímat.

Abychom si tedy tyto uvedené závažné skutečnosti lépe ozřejmili, vzpomeňme na příběh jednoho ze starozákonních proroků, který byl poslán do jednoho zkažeností a nepravostmi pověstného města, aby varoval jeho obyvatele před blížící se katastrofou. Katastrofou, která měla přijít jako nutný důsledek jejich odklonu ode všech světlých hodnot.

Obyvatelé tohoto města naslouchali varovným slovům proroka a velmi hluboce se jich dotkla jeho vize blížící se pohromy. Navzdory své zkaženosti si vše, co jim bylo řečeno, vzali hluboko k srdci. Pochopili totiž, že nadcházející zlo a utrpení, které je mělo zasáhnout, je skutečně jen zákonitým ovocem jejich vlastního zlého a nesprávného jednání, příčícího se dokonalé a spravedlivé Vůli Stvořitele.

Pod tlakem toho, co je mělo zasáhnout, a poznáním vlastní viny došlo u nich téměř k okamžité vnitřní změně a k pevnému předsevzetí polepšit se. Takový ostrý zvrat měl samozřejmě za následek, že prorokem viděné a předpovídané neštěstí se nakonec neudálo, a město bylo zachráněno před jistou zkázou.

Zcela podle stejných zákonitostí bude vše probíhat také v případě vize zvané Apokalypsa, která však se netýká jen jediného města nebo místa na Zemi, ale celého lidstva.

Toto proroctví přišlo krátce poté, kdy lidstvo surově zavraždilo Vyslance Světla, Syna Božího, Ježíše, hlásajícího lásku k bližnímu, čímž až příliš jasně a zřetelně proukázalo svůj odmítavý postoj k této nejvyšší hodnotě Jeho učení. Apokalyptické události jsou tedy jenom vizí toho, co jednoduše musí přijít, pokud se lidé nezmění a nenahradí své navyklé zlé a špatné vztahy k bližním pravou pomáhající láskou k celému svému okolí.

Opět ale připomeňme - nejde o nezměnitelné předurčení, protože každé opravdové proroctví není v podstatě ničím jiným než jasnozřivým viděním rýsujícího se cíle na konci cesty, na níž se lidstvo nebo i jednotlivý člověk v určitém období vývoje nachází. Pokud však u něj dojde k výrazné změně myšlení a jednání, tedy ke změně celkového směřování, zcela jistě a logicky se změní i cíl na konci této nově zvolené cesty. Změna myšlení a jednání tedy s sebou přirozeně přináší i změnu konečného cíle.

V této prosté zákonitosti spočívá také mimo jiné i vysvětlení, proč se některá proroctví jednoduše nesplní. Samozřejmě je přitom nutné brát do úvahy, že hovoříme jen a jen o pravých a skutečných proroctvích.

Lidé mají svobodnou vůli, s níž je třeba trvale počítat. Pokud se tedy i navzdory všem varováním a výstrahám rozhodnou nadále setrvávat ve špatných a nesrdečných vztazích s bližními, nutným důsledkem tohoto jejich rozhodnutí bude nakonec dění přibližně popisované v Apokalypse.

Pochopí-li ale nesprávnost své dosavadní cesty a dokáží-li se odpovídajícím způsobem změnit, katastrofa bude buď z větší části, či dokonce docela odvrácena.

Proto bylo-li k nám před dvěma tisíci lety voláno, abychom milovali svého bližního jako sebe sama, dnes k nám zní jako zákon přežití: Pomáhej bližnímu!

Lidé se již musí naučit pravé pomáhající lásce ke všem ostatním lidem, jejímž prostřednictvím umenší a nakonec rozpustí své nadměrně a chorobně rozvinuté "já".

Ještě stále je k tomu čas! Čas, jehož již není až tak dosti, a který právě proto musí být bezvýhradně využit k nutnému přeformování našeho nitra a celého našeho životního úsilí v souladu s toliko připomínanými a tedy důvěrně známými kritérii pomáhající lásky k bližním.

Každý z nás musí tak učinit v životě osobním i v povolání. Prodavačka v obchodě, zdravotník v nemocnici, učitel ve škole, podnikatel ve své firmě, politik ve formování zákonů, ekonom ve způsobu hospodaření, bankéř v principu běhu peněžního systému, vůdcové států ve způsobu vládnutí a všichni společně ve svých rodinách a mezilidských vztazích ve svém nejbližším okolí.

Jen takovým způsobem, tedy radikální změnou, můžeme ještě v poslední chvíli změnit nesprávný směr, jímž kráčí naše "civilizace". Nesprávný směr, o němž bylo hovořeno již před 2000 lety jako o jisté cestě k hrůze a děsu.

Pokud tedy nenastane viditelná změna ve všech vztazích mezi lidmi, ve všech oblastech společenského, hospodářského, politického, kulturního i osobního života, potud bude nad celým lidstvem jako meč neustále viset přibližující se hrozba katastrofické vize obsažené v Apokalypse.

Až se však budeme v běžném životě setkávat stále více s pomáhající láskou lidí, se zlepšováním vztahů v rodinách, na pracovištích či kdekoliv jinde, jen potom, ano, jedině potom můžeme oprávněně doufat, že se hrůzyplné předpovědi nenaplní. A určitě není člověka, který by si to nepřál. Proč se tedy o to nepokusit, proč o to ze všech sil nebojovat?

Poctivé úsilí každého jednotlivce, který pochopí nesmírnou vážnost současné doby a ze všech svých sil se vynasnaží změnit své doposud nedobře spravované vztahy k bližním, takové úsilí se stává nesmírně cenným přínosem do rámce celého dění. Stává se jakoby jedním z mnohých drobných závaží, které však všechny společně budou mít přece jen schopnost převážit misku vah osudu tohoto lidstva od strany zničení a záhuby ke straně skutečného a plnohodnotného života ve Stvoření.

Na druhé straně stojí obrovská škoda všech, kteří ve svém zahloubání do každodenních starostí a problémů odmítají uvěřit, že by se právě dnes rozhodovalo o tak nesmírně vážných věcech. A aniž by si to oni sami snad uvědomovali, ve svém nepochopení, lhostejnosti, nezájmu a pohodlnosti se nevědomky přidávají k těm, kteří tlačí misku vah osudu lidstva směrem k záhubě a zničení.

Každý z nás se tedy může svobodně rozhodnout, na kterou stranu se postaví, protože svobodná vůle nebude nikomu vzata ani při tomto zmiňovaném vážném rozhodování.

Kdyby se ale lidé nad uvedenými skutečnostmi opravdu hlouběji zamysleli, určitě by si ihned uvědomili, že pokud nechtějí křečovitým setrváváním ve svých dosavadních falešných postojích přivolat celosvětovou katastrofu, potom přece mají jen jednu jedinou možnost. Jedinou a poslední možností, která právě proto musí být bezpodmínečně využita.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?