Lidé nevědí co chtějí!

Jako vůbec lze tvrdit, že lidé nevědí co vlastně chtějí, když oni sami se domnívají, že to vědí zcela přesně? Všichni se přece chtějí mít lépe! Chtějí se mít dobře!

Nicméně jak si toto "dobře" a "lépe" představují?

V první řadě že budou mít více peněz a že si budou moci více dovolit, či užít.

A teď si položme otázku: kdyby průměrný člověk měl najednou tolik peněz kolik potřebuje, jakým způsobem by je využil? Co by s nimi udělal?

Pokud by měl uspokojeny své nejzákladnější lidské potřeby, došlo by u něj k takzvanému užívání si života plnými doušky a to podle individuality každého jednotlivce. Někdo by začal cestovat, jiný zase popíjet. Další by si dopřál dobré jídlo, jiný by si koupil nové auto, nejmodernější elektroniku, vlastní, dobře zařízený dům. Jiný by zase mohl mít nový mobil každý půl rok, chodit na atraktivní dovolené, kvalitně a značkově se oblékat a tak dále a tak dále. Vždyť přece těch možností jak si užít života, když má člověk dostatek peněz je velké množství.

A čím má člověk více peněz, tím sahá po stále dražších, výnimočnejších a atraktivnějších způsobech užívání si. Jeho nároky se stále stupňují. Člověk si totiž velmi snadno zvyká na vysoký standard, ze kterého už pak nechce v žádném případě slevit, ale naopak, chce ho ještě zvyšovat.

No a absolutním vrcholem bývá touha už vůbec ani nepracovat, ale zařídit si život tak, aby za nás a na nás pracovali jiní a my jsme si mohli už jen nerušeně užívat.

Takový je tedy ideál a skrytý sen většiny lidí naší planety. Taková je jejich představa o tom, jak by se mohli mít lépe. Jde zde o vzácnou vzájemnou názorovou shodu mezi bohatými a chudými. Takto uvažují miliardáři, ale i obyčejní lidé, sedící po namáhavé pracovní směně za žebrácký plat před televizní obrazovkou, sledující život společenské smetánky a toužící po tom být takoví jako oni, mít to co oni a dovolit si to co oni.

Ano, ideál bohatých lidí tohoto světa i největších chudáků na světě je vzácně společný. Je jím touha mít se lépe. Touha mít se lépe ve smyslu konzumního způsobu života. A tato velká společná touha většiny lidí naší planety, neustále živena jejich city a myšlenkami vytváří kolem Země nesmírně silný, citově myšlenkový energetický potenciál.

Žádná energie se totiž neztrácí a tento základní fyzikální zákon se beze zbytku vztahuje i na energii lidských citových a myšlenkových hnutí. Je to tedy určitý neviditelný, ale reálně existující energetický potenciál, do kterého neustále proudí nové a nové přílivy sil citového a myšlenkového prožívání lidí, kteří právě takovým způsobem uvažují a právě po tomto touží.

No a ti "nejšikovnější", "nejschopnější" a nejbezohlednější z nich dokázali tyto ideály i zrealizovat. Dokázali je uskutečnit! Dosáhli toho na základě svých schopností a své šikovnosti, ale zároveň i za podpory proudění síly z výše zmíněného, neviditelného energetického zdroje. Ti "nejschopnější" jedinci dokázali zhmotnit a zrealizovat ideály miliard a sami se stát miliardáři, nebo větším či menším způsobem majetnými. Stali se bohatými, kteří svou neutuchající nenasytností vytvořili a vytvářejí miliardám jiných lidí na této planetě ze života peklo. Peklo chudoby, spočívající v nemožnosti uspokojit ani své nejzákladnější lidské potřeby.

Možná jste zachytili informaci o tom, že 85 nejbohatších lidí světa vlastní tolik, než 3,5 miliardy těch nejchudších, což je polovina obyvatel Země. Možná jste zachytili zprávu, o kolik miliard vzrostl za předchozí rok majetek těch nejbohatších lidí světa a to i navzdory současné krizi. Nebo možná právě proto!

Ano, je nesporným faktem, že nůžky se stále více otevírají a propast mezi chudými a bohatými se stále více prohlubuje. Mizí střední vrstva a svět se radikalizuje na velmi bohatých a velmi chudých. Roste nespokojenost, množí se protesty i nenávist vůči bohatým, jejichž ziskuchtivost a nenasytnost je považována za příčinu tohoto stavu.

Avšak ve skutečnosti jsou bohatí pouze uskutočňovateľmi a hmotnými realizátory tužeb a přání, kterými žije většina lidí na naší planetě. Oni tyto touhy pouze dovedli do hmotné a reálné podoby, jsouce přitom podporováni obrovským myšlenkovým a citovým energetickým centrem tužeb většiny lidí tohoto světa po lepším životě a užívání si. A nesmírná síla této energie je motorem jejich chamtivosti!

Jinými slovy řečeno, lidí této země ožebračují a vrhají do chudoby ty touhy a ideály, které svými city a myšlenkami neustále podporují. Sobecká bezohlednost bohatých je v podstatě důsledkem hodnot, ve které lidé věří a které uznávají. Lidi tedy ve skutečnosti neožobračujú bohatí ale hodnoty, které oni sami uznávají a jejichž nástrojem a důsledkem je nenasytná chamtivost bohatých.

Myslíte si, že to není takhle? Myslíte si, že chudí nepodporují bohatých prostřednictvím síly svého citového a myšlenkového potenciálu v tom, aby je ožebračovali?

Jen se zeptejte nějakého chudáka, zda by nechtěl být bohatý a co by dělal, kdyby bohatý byl. Je jen velmi málo takových, kteří by toto nechtěli a kteří by s velkou pravděpodobností, pokud by se jim to splnilo, byly přesně stejnými bezohlednými lakomci, jakými jsou ti současní boháči. Ba možná ještě i horší!

Pochopme přece, že touha mít se dobře, mít se lépe tím nízkým, hmotársko mamonárskym a konzumně poživačný způsobem je ideovým zdrojem zbídačování světa a něco takového může existovat jen proto, že to většina lidí podporuje.

Lidé se mají špatně a upadají do stále větší bídy protože to tak oni sami chtějí! Neboť vnitřně uznávají a podporují právě ty hodnoty, které to způsobují. Bezohledná rozpínavost bohatých má být však pro ně lekcí toho, jaké jsou tyto hodnoty zvrácené a nesprávné.

Lidé musí pochopit, že cesta k tomu, aby se měli lépe se neskrývá v tom nízko, konzumně poživačném způsobu života, jak si ho většina z nich představuje. Tato cesta je falešná a nesprávná! Je to cesta k ožebračování miliard, kterou hmotně uskutečňují ti nejšikovnější a nejbezohlednější realizátoři těchto nesprávných tužeb a ideálů. Dokud toto lidstvo nepochopí, bude trpět zcela oprávněně! Bude trpět chudobou proto, že si ji zaslouží! Neboť svými nízkými touhami mít se lépe poživačný způsobem energeticky podporuje parazity, kteří ho ožebračují.

Takový je reálný stav na jehož základě vyvstává zásadní otázka: po čem má tedy člověk vlastně toužit, pokud se chce mít opravdu lépe?

Po tom, aby se on sám stal lepším! Lepším, spravedlivějším, laskavějším, čistším a ušlechtilejším člověkem!

Neboť člověk nemá ve svém životě přednostně usilovat o to aby měl, vlastnil a užíval si! Člověk nemá přednostně usilovat o to aby měl, ale aby byl! Aby byl dobrým, spravedlivým, laskavým, čistým a ušlechtilým člověkem! A až bude toto chtít, až když bude chtít a snažit se sám stát lepším, pak může dojít a pak i opravdu dojde i k zlepšení jeho hmotných poměrů. Jen člověk, který je lepší se může mít lépe! Právě takto to funguje na základě vyšších Zákonitostí tohoto univerza.

Pokud se ale lidé chtějí mít lépe, avšak jen oním nízkým, poživačně konzumním způsobem tak, jak si to dnes představuje většina z nich bez toho, že by se oni sami měli stát lepšími, pak si právem zaslouží bídu a postupné ožebračování.

A nástrojem tohoto ožebračování se stává chamtivost bohatých, která je v podstatě pouze zhmotněním těch ideálů, kterým lidé věří a které uznávají. Málokdo z těchto lidí by se totiž sám choval jinak, kdyby se z jednoho dne na druhý stal sám bohatým.

Lépe se tedy bude mít a může mít pouze takový člověk, který se sám chce stát lepším. Pokud přesně tohle lidé nebudou chtít a po tomto nebudou toužit, bída nevymizí. A bude ještě větší a bude se stupňovat, dokud nepřestaneme citově a myšlenkově vyživovat energetický zdroj zvrácené touhy mít se lépe oním nízkym způsobem, ze kterého čerpají posilu všichni ti, kteří nás zbědačují a vykořisťují.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.