Netradiční pohled na zdraví a nemoc

A přestože většina zdravých a vitálních lidí tohoto světa má dojem, že svůj život skutečně prožívají naplno, z duchovního hlediska se to lidsky chápané "naplno" jeví jako prázdnota, plytkost, povrchnost a bezobsažnosť. A proto by bylo právě z tohoto duchovního hlediska pro tisíce lidí mnohem lépe, kdyby je paradoxne postihla nějaká nemoc. Nemoc, která by je donutila zabývat se otázkami, týkajícími se hlubšího smyslu života. Bylo by to pro ně mnohem lepší, než kdyby prožili svůj život ve zdraví a dobré kondici, aniž by si takové otázky vůbec někdy položili. Pak by totiž nepřežili svůj život ve všeobecné povrchnosti a plytkosti tak, jak je to dnes zažité.

Neboť z duchovního hlediska, a tedy z hlediska skutečného zájmu lidské bytosti je mnohem lepší, pokud byť i prostřednictvím nemoci přijdeme k poznání pravého smyslu života a s ním spojených pravých hodnot, jako kdybychom byli celý život zdravými a fyzicky vitálními, avšak bez toho, že bychom měli potřebu dopracovat se k hlubším pravdám o vlastním bytí.

A právě v tomto paradoxním faktu se skrývá veškerá relativita lidského úsilí o zdraví a zdravý životní styl, které se stávají samoúčelná, pokud nesměřují k tomu, k čemu by měl život každého z nás směřovat. A sice, k hlubokému pochopení a naplnění skutečného smyslu existence! Neboť paradoxně právě k tomuto cíli přiměje současného člověka spíše nemoc, než jeho dobrý zdravotní stav a dobrá kondice. Tato zarážející okolnost je z duchovního hlediska jedním z těžko pochopitelných zvláštností lidské povahy.

Proto jako výstraha pro všechny, pouze o zdraví těla usilujících lidí, kteří nehodlají dát vlastnímu životu hlubší smysl znějí Kristova slova: "Co ti bude člověče prospěšné, kdyby si byť i celý svět získal, pokud uškodíš své duši?" Co bude člověku prospěšné, kdyby přežil byť celý život ve zdraví a výborné kondici, kdyby žil třeba i dvě stě let, pokud nepozná a nenaplní pravý smysl vlastního bytí?

A za takové situace se pak může snadno stát, že ten, kdo je nemocný a jeho nemoc ho donutila hledat, najít a vykročit na cestu naplňování skutečného smyslu vlastního bytí, že paradoxně takový člověk, byť by i zemřel mladý, by byl na tom z duchovního hlediska mnohem lépe, než ten zdravý a dlouho žijící.

Ve zdravém těle, zdravý duch - říká známé úsloví. Toto úsloví však není správné, protože vzniklo pouze na základě lidské materiální omezenosti a ne z duchovního pohledu na realitu. Toto úsloví totiž mylně tvrdí, že pokud budeme usilovat o zdraví našeho těla, automaticky se tím dostaví i zdraví našeho ducha.

Duch je však duch a tělo je tělo! Každá z těchto dvou složek osobnosti přece potřebuje své. Tak, jak má tělo své požadavky, které je třeba respektovat a naplňovat, přesně tak je má i náš duch! I jeho požadavky je třeba respektovat a naplňovat! Je proto nanejvýš mylné myslet si, že pokud uspokojíme požadavky těla, pokud tělu dopřejeme dostatečnou fyzickou aktivitu a vhodnou a kvalitní stravu, že tím zároveň uspokojíme i požadavky ducha. Že se zdravým tělem budeme mít zároveň i zdravého ducha.

To je omyl! Každý, kdo chce mít zdravé tělo, musí o něj dbát a přesne tak každý, kdo chce mít zdravého ducha, musí dbát o jeho potřeby a požadavky. Člověk proto nemůže zanedbávat svého ducha tak, jak je to dnes zažité a naivně si myslet, že pokud bude dbát o zdravé tělo, bude tím automaticky zdravý i jeho duch.

Tato zákonitost platí samozřejmě i opačně. Člověk nemůže naplňovat pouze potřeby svého ducha a podceňovat potřeby těla, protože by si tím přece pílil větev sám pod sebou. Neboť jeho tělo by sláblo a duch by ztrácel pevnou životní oporu, kterou mu tělo v hmotném světě poskytuje.

Nicméně takové případy jsou v současnosti ojedinělé. Jsou výjimkami, protože v současnosti je to úplně naopak. Dnešní lidé jsou totiž pouze lidmi tělesnými, kterým absolutně chybí rozvinutí duchovní složky jejich osobnosti. Dbají sice na své tělo, ale jejich duch chřadne!

Pokud jsou tedy sport, zdravý pohyb a vhodná strava potřebnými pro zdraví našeho těla, co je potřebné pro zdraví našeho ducha? Jak má člověk rozvíjet svého ducha a dát mu to, co potřebuje dříve, než ho k tomu donutí nějaká nemoc, nebo nějaká jiná osobní katastrofa v jeho životě?

Člověk musí dát svému duchu stejně, jak svému tělu přiměřený duchovní pohyb a kvalitní duchovní potravu. Oním duchovním pohybem je snaha člověka o poznání nejhlubších souvislostí vlastní existence. Snaha o hledání poznání skutečného a pravého smyslu našeho života. Snaha o získání odpovědí na základní existenciální otázky a sice, kdo jako člověk jsem, odkud přicházím a kam směřuji? Jaká je moje úloha a moje poslání v tomto stvoření?

Pokud člověk ve své upřímné snaze vyvine takový vnitřní duchovní pohyb, právě na základě něj se mu pak dostane odpovídající duchovní potravy, která nasytí jeho ducha. Dostane se mu možnosti načerpat duchovní potravu ze zdroje, který mu dá uspokojivé odpovědi na všechny jeho otázky. Onou duchovní potravou je tedy duchovní poznání, prostřednictvím realizace kterého bude moci správným a plnohodnotným způsobem prožít svůj život.

Vyviňme proto nejprve silný duchovní pohyb prostřednictvím vážné a upřímné snahy o poznání pravého smyslu našeho bytí. A prostřednictvím něj se nám pak dostane pravé duchovní potravy, která nasytí a naplní našeho ducha.

Dejme tělu, co potřebuje tělo! Dejme však také duchu, co potřebuje duch! Dejme císaři, co je císařovo a Bohu, co je Boží! Dejme hmotě, co je hmotné a duchu, co je duchovní! Dejme tělu pro jeho zdraví přiměřený pohyb a kvalitní, vhodnou potravu a dejme zároveň i duchu přiměřený duchovní pohyb, prostřednictvím hledání odpovědí na otázky skutečného smyslu našeho bytí. Na základě takového duchovního pohybu nám bude dopřáno sáhnout do zřídla pravé a nasycujúcej duchovní potravy. Duchovní potravy, která dá plnost a plnocennost celému našemu bytí!

Pamatujme tedy, že ve zdravém těle automaticky nepřebývá i zdravý duch! Pamatujme, že stejně, jako usilujeme o zdraví těla musíme usilovat i o zdraví ducha. Jinak totiž zůstaneme polo lidmi tak, jako doposud. Polo lidmi se zdravým tělem, avšak chřadnoucím, zakrslým a pomalu umírajícím duchem. Duchem, kterému chybí zdravý duchovní pohyb a bez něj i osvěžující a životodárná duchovní potrava.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.