O životě kolem násKam kráčíš pozemské lidstvo?

O civilizačním střetu křesťanství a původního slovanského duchovna. Poučme se!

Publikováno 28.08.2017 v 18:05 v kategorii Nezařazené, přečteno: 45x

Při pohledu do historie zjišťujeme, že nezbytná vzájemná konfrontace mezi křesťanstvím a původní duchovností Slovanů proběhla v podstatě tím nejhorším způsobem, jakým vůbec proběhnout mohla. Duchovno dávných Slovanů bylo totiž křesťany vnímáno jako čisté pohanství, čili jako cosi, co nemá žádného práva na existenci. To reálně znamenalo různé sankce, perzekuce, potlačování, pronásledování, nebo dokonce přímou fyzickou likvidaci.

Zkusme si však položit čistě hypotetickou otázku, jak to vše mělo ve skutečnosti proběhnout správným způsobem? Čili harmonicky a ideálně! Tak, jak to bylo shora chtěné! Odpověď je velmi důležitá proto, abychom mohli získat určité zevšeobecňující historické poučení, aby se cosi podobného nemuselo stále donekonečna a v nejrůznějších obměnách opakovat. Opakovat dokonce také v naší nejaktuálnější současnosti, jak si později ukážeme.



Křesťané, jako lidé duchovně výše stojící měli potvrdit svou duchovní výšku tím, že ve vztahu k původnímu slovanskému duchovnu měli projevit mnohem větší empatii. Čili snahu o vcítění se do jeho podstaty.



Jejich energie tedy vůbec neměla být vložena do negativity, jakou bylo pronásledování, potlačování, donucování a vyhlazování, ale jedině do snahy o pochopení. A pokud by byli opravdu takovou snahu vyvinuli, museli by nutně pochopit dvě základní skutečnosti.



Za prvé, že Slované, jako lidé úzce a důvěrně spojení s přírodou dokázali prostřednictvím tohoto spojení navázat kontakt s vědomou inteligencí, stojící za správou přírodního dění. S inteligenci, která řídí absolutně všechno, co se v přírodě děje. Tuto inteligenci mohli vnímat a mohli s ní dokonce komunikovat. Personifikovali ji, zosobnili ji a nazvali ji "bohy".



Pro dávné Slovany nebyla tedy jejich víra vírou našeho typu, kdy většinou věříme v něco nadpřirozeného, s čím jsme nikdy osobně nepřišli do kontaktu. Pro mnohé z nich to bylo naopak věcí osobní zkušenosti v jejich každodenním kontaktu s přírodou. Proto nešlo ani tak o nějakou víru, jako spíše o přesvědčení. O živé přesvědčení, které si zcela přirozeně nechtěli dát vzít.



Druhou, přímo do očí bijící skutečností, kterou by si křesťané museli uvědomit při své snaze o empatii bylo to, že tento typ duchovnosti generoval mezi Slovany mnohé pozitivní vlastnosti a vysoké, ušlechtilé ctnosti. Že z nich formoval lidí ctnostných a ušlechtilých. Tak například dávní Slované se vyznačovali ctností jednoduchosti, přirozenosti, až téměř dětskosti. Dále ctností spravedlnosti, ctností čistoty, ctností sounáležitosti, ctností pohostinnosti, tak příznačné pro Slovany, a tak dále, a tak dále.



Pokud by si tedy křesťané všechny tyto skutečnosti opravdu hluboko uvědomili, pochopili by, že zde v podstatě není co bourat. Že otázka nesmí být v žádném případě položena ve smyslu slov buď, anebo! Čili buď křesťanství, nebo slovanské duchovno, ale že všechno to dobré, co se v slovanském duchovně nachází může být považováno za určitý základ, na kterém je možné dále budovat. Na kterém lze vybudovat další patro křesťanské duchovnosti.



Pro lepší pochopení si uveďme příklad ze současnosti: naše děti se učí ve školách český jazyk, jako svůj rodný jazyk. Ale učí se zároveň i angličtinu, což však neznamená, že mají zanevřít na svou rodnou řeč, nebo na svůj národ a zříci se jej. To národní mají mít v úctě, mají si to vážit a mají se toho držet, avšak znalost angličtiny jim může otevřít bránu do celého světa, protože téměř všude se s ní budou schopni dorozumět.



A přesně takto to mělo být i ve vztahu původního slovanského duchovna a křesťanství. To původní, národní, autenticky slovanské mělo být jako takové ponecháno a zachováno, zatímco nově příchozí křesťanství mělo Slovanům pouze rozšířit jejich duchovní obzory. Rozšířit nebývalým způsobem, až ke království nebeskému a k poznání existence jediného, všemohoucího Boha.



Dávným Slovanům mělo být vysvětleno, že jejich "bohové" nejsou tím nejvyšším, co existuje. Že nad touto personifikovanou vědomou inteligencí přírody se nachází jediný a velký Bůh. A že slovanští "bohové" jsou ve skutečnosti jeho věrnými služebníky, naplňujícími v přírodním dění jeho Vůli.



No a tento Nejvyšší poslal na zem svého Syna, aby lidem přineslo jeho Slovo. Jeho Slovo, vybízející nás k lásce k bližním! Jeho Slovo, obsahující poznání, jak máme správně žít. Jak máme správně myslet, mluvit a jednat, abychom ať již na zemi, nebo po odchodu ze země mohli směřovat ke království nebeskému.



Pokud by tímto způsobem byly dávným Slovanem zprostředkovány základní hodnoty křesťanství, jejich prosté dětské duše by to muselo oslovit. Museli by jednoduše poznat a přijmout velkou hodnotou toho, co bylo všem národům bez výjimky darováno Shora, prostřednictvím Slova Syna Božího.



Žel, takovýmto ideálním způsobem, jakým to ve skutečnosti proběhnout mělo to neproběhlo, protože v těsném závěsu za nově přicházejícím křesťanstvím přicházely již tehdy různé mocensko - geopolitické vlivy a snahy ovládat, podmaňovat a parazitovat na práci i na přírodním bohatství podmaněných.



A proto nebylo času, chuti, ba ani pomyšlení na nějakou empatii! Proto bylo třeba žádoucích záměrů dosáhnout co nejrychleji! Proto se vsadilo na represi a násilí! Proto se vsadilo na kulturní, ale žel i fyzickou genocidu Slovanů! Dělo se tak ve jménu křesťanských ideálů, ale ve skutečnosti tak, jako vždy na naší zemi pouze ve jménu moci, vlivu, získávání území a rozšiřování bohatství.



No a evidentním důkazem toho, že se historie opravdu stále opakuje, pokud se z ní lidé nedokáží poučit je i něžná revoluce v roku 1989.



I tehdy se nám na náměstích hovořilo o vznešených ideálech. O svobodě, demokracii, rovnoprávnosti a lidských právech. Avšak v těsném závěsu za těmito krásnými ideály, které ve skutečnosti sloužily jen jako návnada stáli připraveni vlci, žraloci a hyeny ve své nezkrotné touze ovládat, podmaňovat, zotročovat a parazitovat na jiných.



No a přesně totéž se událo také před tisíc lety na Velké Moravě. Cyril a Metoděj byli s největší pravděpodobností čestní lidé, kteří ve svém dobrém chtění přinášeli Slovanům evangelium království nebeského. Nicméně žel, v těsném závěsu za nimi kráčeli titíž vlci, žraloci a hyeny, s přesně toutéž nenasytnou touhou po podmanění, ovládnutí, zotročení a parazitování na jiných.



Dávní Slované tušili tyto nekalé záměry, kráčející za křesťanstvím. Svědčí o tom dobový záznam, ve kterém se píše: "Řekové nás chtějí pokřtít, abychom zapomněli na bohy naše a obrátili se k nim. Aby stříhali z nás daň, jako z pastýřů v Skýtii. Nenechme vlky pochytat jehňata, které jsou dětmi samotného slunce".



Žel, realita na naší zemi je už taková, že nejušlechtilejší ideály bývají zlovolnými a mocichtivý lidmi mnohokrát účelově zneužívány. Ti je ve skutečnosti považují pouze za jakousi návnadu. Za vynikající prostředek, jak založit na krk lidí smyčku otroctví a poroby.



A tato podvodní lež zlotřilého zneužívání ušlechtilých ideálů byla v historii mnoho krát efektivně uplatněna. Ale co je nejsmutnější, efektivně se využívá ještě i dnes, v naší nejaktuálnější současnosti.



Pokud se ale toto, byť na základě mnoha trpkých historických zkušeností nenaučíme rozpoznávat, budeme stále někým klamáni, oklamáni a zotročení. Pokud se tedy již jednou konečně nenaučíme rozpoznávat zlo, které se za dobro pouze skrývá, budeme nutně podléhat zlu. Budeme zotročení zlem a jeho služebníky!



Jak je ale možné naučit se tyto věci rozlišovat? Vždyť přece, jak se ukázalo třeba v osmdesátém devátém, náš rozum, ani naše inteligence na to nestačily, protože jsme až velmi snadno podlehli šikovné lsti a mnozí z nás jí naivně podléhají až dosud.



Vidět až do srdce lidí a rozpoznávat jejich skutečné, nejhlubší vnitřní pohnutky je totiž možné jedině prostřednictvím rozvinutí citu. Jedině prostřednictvím rozvinutí našich citových schopností, protože náš rozum se dá rafinovaně a bezcharakterně rozumově oklamat, ale cit, vnímající vnitřek jiných nelze oklamat ničím.



No a protože lidé této Země jsou zpravidla lidmi, důvěřujícími především rozumu, bývají často klamáni a oklamáni. Neboť jedině lidi, kterým dominuje cit oklamat nelze! A takovými lidmi se jednou konečně musíme stát, pokud nemáme být neustále a různými novými, sofistikovanými metodami klamáni, podvádění a následně zotročení.



Lidmi citu se však staneme pouze tehdy, pokud budeme více dbát o čistotu a ušlechtilost svého nitra. O čistotu a ušlechtilost svého myšlenkového a pocitového života, protože jedině prostřednictvím čistého nitra lze jasně vnímat podněty citu.



Nečisté nitro a nečistý myšlenkový život jsou totiž jako špína na skle, přes které nelze nic vidět. Přes které nelze vnímat podněty citu. Podněty citu, nebo podněty našeho svědomí, což je ve skutečnosti jedno a totéž.



Pokud tedy nebudeme dbát o čistotu svého nitra a své mysli, nebudeme moci čistě vnímat hlas svého citu a svého svědomí. A pokud se nebudeme řídit hlasem svého citu a svého svědomí, pokud nebudeme prostřednictvím nich schopni nahlížet hluboko pod povrch všeho kolem nás, staneme se nevyhnutelně v každém století naivními oběťmi zlovolných, kteří nám prostřednictvím rafinované návnady ušlechtilých ideálů založí na krk otrockou smyčku.



Ale my si to pak nakonec zasloužíme, protože jsme se nikdy neusilovali stát takovými lidmi, jakými být máme. Lidmi čistého nitra a čistého, ušlechtilého myšlenkového života! Lidmi naslouchajícími podnětům vlastního citu a svědomí! Lidmi, schopnými takovýmto způsobem rozpoznávat zákeřné Zlo, skrývající se za dobro. Lidmi, kteří proto konečně dokáží tomuto Zlu efektivně čelit a naivně nepodlehnout.



http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?