O lidské schopnosti přitahování entit ze záhrobí

Lidé nevidí, necítí a nevnímají, jak svým citovým, emocionálním a mentálním vnitřním prožíváním vysílají silné záření do jemnějších, neviditelných úrovní. Je to jako zapnutí světla v noci. A tak, jako světlo v letní noci začne k sobě okamžitě magneticky přitahovat létající hmyz, stejně tak každé silné lidské vnitřní prožívání začne k sobě přitahovat nejrůznější entity, žijící v jemnějších sférách.

Na kvalitě, nebo nekvalitě našeho vnitřního prožívání pak záleží, jaký druh entit to bude. Zda ty špatné, nebo ty dobré. Špatné obklopí člověka a všemožně ho ovlivňují k ještě horšímu. Také dobré obklopí člověka a ovlivňují ho k lepšímu, čistšímu a světlejšímu.

Ukažme si nyní dvě nejsilnější vnitřní prožívání, která mají schopnost nejintenzivnější přitažlivosti entit z jemnějších sfér.

V negativním smyslu je to strach. Strach je silné negativní vnitřní prožívání, které se v jemnějších sférách rozsvítí jako červené výstražné světlo. Každé vyzařování strachu je okamžitě zaregistrováno jemnějšími entitami a ony jsou přímo magneticky přitahovány k dotyčnému člověku. Obklopí ho a podněcují ho ke stále většímu strachu, protože těmito nízkými energiemi se živí.

Každý člověk plný strachu se stává živitelem negativních entit a zároveň se tím on sám zatěžuje stále větší negativitou, na jejímž základě klesá jeho duše do stále nižších a temnějších sfér. Člověk v hmotném těle sice toto klesání vlastní duše necítí, ale po smrti se to pro něj stane viditelnou a hmatatelnou realitou. Proto by se měli lidé varovat strachu.

Proč je však v současnosti kolem nás tolik věcí, které vyvolávají strach, obavy a úzkost?

Je to dílo temna a jeho pozemských přisluhovačů, snažící se vehnat co nejvíce lidí do spárů strachu, udělat z nich emocionální živitele temna a nakonec je zcela strhnout do temné záhuby.

Strach z budoucnosti, strach o rodinu a děti, strach ze ztráty zaměstnání, strach z neschopnosti splácet hypotéku, strach z války a podobně, to vše je negativita, která živí negativitu a strhává do stále větší negativity a zatemnění duše.

Za takového stavu a za existence takového množství strachů je například naprosto šílené dobrovolně se vystavovat dalšímu vyvolávání strachu třeba sledováním hororů, vnímaných jako odreagování. Emoce strachu, vyzařované během filmu totiž k divákům okamžitě přitahují temné entity, které je následně vnitřně ovlivňují nejen ke stupňování strachu, ale i k mnoha jiným negativním a špatným věcem. Lidé by nikdy neměli žít své životy ustavičně obklopeni suitou negativních entit, které je ovlivňují ke zlému a všemožně brání rozvíjení toho, co je čistší a světlejší.

Tolik k negativní emoci strachu a teď se podívejme na protipól. Podívejme se na nejvýraznější vnitřní emoci, která k člověku přitahuje světlé entity a povznáší ho vzhůru, zatímco při strachu a jiných negativních emocích to funguje naopak a člověk je hrubě strhávaný dolů.

Nejpozitivnější vnitřní emocí u člověka je radost. Radost je doslova požehnání! Radost zjasňuje naši duši! Radost naši duši povznáší a zvedá ji vzhůru. Radost nás spojuje se všemi světlými entitami, žijícími v našem stvoření v jeho jemnějších sférách. Spojuje nás s přírodními bytostmi, radostně tvořícími ve světě přírody a spojuje nás s duchovními bytostmi, radostně tvořícími v duchovní říši.

Radost nás spojuje také se Stvořitelem, který nám daroval naše bytí ve stvoření k tomu, abychom se v něm těšili a prožívali radost. Radostí jsme spojeni se Světlem, Světlo k nám přichází a pozvedá nás ke Světlu.

Toto vše způsobuje čistá dětská radost z těch nejobyčejnějších věcí. Radost ze svého vlastního bytí, radost z možnosti existovat a z možnosti tvořit a pracovat v Pánově stvoření Jemu ke cti. Není většího požehnání, než je čistá, prostá dětská radost, která je cestou ke Světlu a k naší domovině, k duchovní říši.

Jak lze ale žít v dnešní době v takové radosti? Kde ji najít a jak se k ní dopracovat?

Najít a čerpat ji můžeme například v přírodě, jejíž krása a svěžest je výsledkem radostného tvoření přírodních bytostí. Avšak najít pravou radost v její plnohodnotnosti můžeme jedině v důvěře v Boha. V důvěře v jeho Moudrost, Spravedlnost a Lásku, se kterou řídí světy i náš vlastní osud. Budeme-li žít své životy v souladu s principy Jeho Lásky a Spravedlnosti, musíme dříve nebo později dospět k prožívání čisté, prosté radosti. A tato radost nás bude povznášet stále více a více, až do blízkosti Páně, který je Zdrojem a Dárcem vší radosti.

Naopak strach je důsledkem absence důvěry v Páně. Strach je důsledkem zklamané důvěry v něco jiného, než je Pán. Důvěry v peníze, důvěry v matérii, důvěry v jiného člověka, důvěry ve slávu nebo ve vysoké postavení, důvěry v množství jiných světských věcí, které jsou však nestabilní a permanentně se hroutí. A z této nestability a možnosti zhroucení pramení strach, jako důsledek materialistické nejistoty.

Jistota je jen v Pánu! Je to jistota, přesahující pozemský život a poskytující důvod k pravé radosti. Všechno ostatní je nejisté a vede ke strachu. Proto zahoďme veškerý strach a staňme se dětmi radosti. Těšme se a radujme se ve stvoření Páně, protože všechno, co se nám v něm děje, se děje pod ochrannými křídly Jeho velké Lásky a Spravedlnosti.

A máme-li dojem, že se nám děje něco špatného, bude to s největší pravděpodobností pouze dopad Spravedlnosti Páně, která nám přináší nezbytné vyrovnání našich vlastních minulých negativních činů, abychom po tomto vyrovnání a zaplacení účtu mohli o to více poznávat Jeho velkou Lásku.

Ne, není žádný důvod ke strachu, nebo k obavám! Je důvod jen k radosti!

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/