O životě kolem násKam kráčíš pozemské lidstvo?

Pohlavní uspokojení a uspokojení duchovní

Publikováno 13.03.2017 v 18:08 v kategorii Nezařazené, přečteno: 32x

Možná neuvěříte, ale tyto dva druhy naší potřeby po uspokojení mají k sobě velmi blízko. Tak velmi blízko, že většině lidí se slévají dohromady, čehož důsledkem však je, že právě kvůli tomu zůstávají po celý svůj život nenaplnění a neuspokojení. Svým přímo horečnatým a nadměrným uspokojováním tělesnosti se totiž nevědomě a podvědomě snaží uspokojit i své potřeby duchovní. To ale možné není a proto jejich duchovní složka osobnosti zůstává trvale nenaplněná, čehož nevyhnutelným důsledkem nenaplnění celého bytí.


V základním členění má totiž každý z nás tři složky osobnosti. Složku tělesnou, složku duševní a složku duchovní.



Čistě tělesné uspokojování souvisí jednoznačně s naší tělesností. Je to uspokojování těch nejnižších pudů a jeho dokonalým příkladem je poskytování takzvané "lásky za peníze". Jde o prostituci, nebo třeba také o sebe uspokojování, nebo jiné, zvrácené praktiky uspokojování svých nejnižších tělesných pudů, bez jakékoliv duševnosti.



Druhým, vyšším stupněm je uspokojování duševní složky osobnosti, projevující se snahou najít svou spřízněnou duši, se kterou by bylo možné utvořit harmonický vztah. Jde zde o uspokojení a naplnění touhy po partnerské lásce, založené na duševním porozumění a duševní spřízněnosti.



V minulosti mělo takové hledání vzájemné spřízněnosti, která jediná je předpokladem fungujícího partnerského vztahu mnohem větší vážnost, jako je tomu dnes. Projevovalo se to tím, že k prvnímu tělesnému spojení dvojice docházelo většinou až po relativně delší době, která byla ve skutečnosti určena k tomu, aby se potenciální partneři dobře vzájemně znali a měli si možnost uvědomit, zda je mezi nimi opravdu určitá spřízněnost duší, nebo ne. Proto bylo také třeba v křesťanství zažité, že ke vzájemnému tělesnému spojení partnerů mohlo dojít až po uzavření manželství.



Tím vším bylo sledováno jediné: Najít odpovídajícího partnera, který by byl našim co nejdokonalejším duševním doplněním, čímž by došlo ke vzájemnému uspokojení duševní složky osobnosti obou partnerů.



Tělesné spojení takových dvou lidí, kteří se duševně našli, může být pak právě prostřednictvím jejich vzájemné oboustranné duševní lásky pozvednuté na mnohem vyšší stupeň. Již to totiž v žádném případě není pouze to čistě pudové. Již je to vzájemný, láskyplný vztah dvou lidí, který automaticky dává nový, vyšší a ušlechtilejší rozměr i jejich tělesnosti.



Žel v současnosti, pod vlivem abnormálního a úpadkového vyzdvihování tělesnosti, ať již ve filmech, reklamách, časopisech, na internetu, v módě a jinde dochází k prvnímu tělesnému styku mezi potencionálními partnery po druhém, nebo třetím rande. To znamená, že lidé se vůbec hlouběji duševně neznají, nepoznávají a do popředí kladou pouze to tělesné. Není se pak co divit, že v současnosti krachuje téměř každé druhé manželství.



No a nyní přejděme k duchovní složce osobnosti.



Tak, jak může být uspokojena duševní složka naší osobnosti prostřednictvím doplňkové duše našeho partnera, tak, jak prostřednictvím naší vzájemné partnerské duševní spřízněnosti může být legitimní uspokojena i tělesně pudová složka naší osobnosti, stejně legitimním způsobem nás vnitřně žádá o své uspokojení i duchovní složka osobnosti. K její adekvátnímu uspokojení však může dojít pouze prostřednictvím vybudování určitého vztahu k Bohu. Vztahu, který je ve Starém Zákoně přirovnáván ke vztahu nevěsty a Ženicha, ve kterém se nevěsta radostně, plně a bezvýhradně oddává svému Ženichovi.



Osobně znám mnoho partnerství, ve kterých si muž a žena vzájemně duševně velmi dobře rozumějí. Lze tedy říci, že žijí v určitém duševním souladu a že se duševně našli. Že vzájemným harmonickým vztahem dokázali opravdu naplnit a uspokojit duševní složku vlastní osobnosti.



Dále to však žel nejde, protože z hlediska jejich víceméně materialistické životní orientace dosud nepřekročili hranici směrem k duchovnímu a tím pádem nemohli nikdy dojít k uspokojení a naplnění potřeb svého ducha, protože takovou ambici nikdy ani neměli.



To ale znamená, že i přes dokonalé uspokojení své duševní složky osobnosti, jakož i z něj vyplývajícího uspokojení tělesnosti musí zůstat tito lidé navždy v nejvnitřnější části své bytosti nenaplnění.



Neboť ve skutečnosti můžeme naši duši, její potřeby a její naplnění přiřadit k tomu nejjemnějšími výkvětu hmotnosti, zatímco potřeby naší tělesnosti k hmotnosti nejhutnější, avšak náš duch a jeho touha po uspokojení a naplnění stojí nad jemnou i hrubou hmotností univerza a proto nemůže být uspokojena ničím hmotným. Potřeby našeho ducha mohou být uspokojeny a naplněny pouze tím, co k nám proudí od Boha prostřednictvím jeho Ducha. Jedině Pan může naplnit a uspokojit naši nejhlubší a nejvnitřnější podstatu. Nic jiného!



Z tohoto důvodu se například v minulosti mnozí takzvaní "svatí" dobrovolně zřekli uspokojování téměř všech svých potřeb, aby nebyli ničím rozptylováni a mohli se soustředit pouze na hledání spojení se Světlem Nejvyššího.



Je však ale nutné zdůraznit, že podobné odříkání se svých potřeb není vůbec nutné. Zcela totiž postačí, když si uvědomíme, že máme i potřeby svého ducha, o kterých naplnění a uspokojení bychom se měli snažit souběžně s naplňováním a uspokojováním potřeb své duše a svého těla.



Jaké jsou to tedy ty duchovní potřeby, které bychom se měli snažit uspokojit?



Cítíte touhu po dobru? Po tom, aby se vám vše dobře dařilo a vše kolem vás bylo pouze dobré?



Cítíte touhu po tom, aby se s vámi a kolem vás jednalo pouze spravedlivě?



Cítíte touhu po tom, aby se s vámi a ve vaší blízkosti jednalo pouze čestně?



Cítíte touhu po prožívání radosti, štěstí a harmonie?



Toužíte po tom, aby mělo vaše bytí nějaký vysoký a ušlechtilý smysl?



Toto vše a ještě mnoho jiného patří mezi touhy a potřeby našeho ducha, jejichž naplnění se nám může dostat pouze prostřednictvím Světla Nejvyššího. Avšak vždy jen v takové míře, v jaké se my samotní snažíme o dobro, spravedlnost, čestnost, nebo poznávání a naplňování skutečného smyslu vlastního bytí.



Člověče, v první řadě ty sám se usiluj o dobro a dostane se ti dobroty Boží, která má mnohem vyšší cenu než všechno, co ti může nabídnout tento svět.



Člověče, v první řadě ty sám se usiluj o spravedlnost a Spravedlnost Nejvyššího se bude nad tebou vznášet.



Člověče, v první řadě ty sám se usiluj o lásku a ohleduplnost ke všem lidem kolem sebe a požehnání Lásky Pána všech světů se nad tebou rozprostře.



Člověče, usiluj o poznání a naplnění pravého smyslu vlastního bytí a požehnání Tvůrce univerza rozkvete v tvém nitru v podobě štěstí a radosti, které dají tvému ​​bytí plnocennost.



Člověče, pouč se od všech takzvaných "svatých", kteří se zbytečně zříkali svých potřeb jen proto, aby dosáhli spojení s Pánem. Pokud totiž chtěli tohoto spojení tak velmi dosáhnout, zcela určitě by se jim to podařilo i při jejich přiměřeném uspokojování, protože Pán všech světů od nás nevyžaduje žádný asketizmus.



Rozhodně se je ale třeba hluboce zamyslet nad tím, jaká musí být síla prožívání spojení se Světlem Pána, pokud se lidé byli kvůli tomu ochotni vzdát všeho ostatního. Neboť skutečně, lidské oko nevidělo a ucho neslyšelo, co připravil Pán pro ty, kteří jej milují. No a odlesk této neuvěřitelné nádhery, velkoleposti a velebnosti může při dosažení spojení se Světlem Nejvyššího prožívat ve svém přiměřeném odstupňování již také člověk zde na zemi.



http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š



Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?