O životě kolem násKam kráčíš pozemské lidstvo?

Příroda - svět, o kterém toho vlastně ještě mnoho nevíme III. Aktivní a pasivní proudění

Publikováno 21.07.2016 v 19:24 v kategorii Nezařazené, přečteno: 43x

V celém díle Stvoření je prvotní tvůrčí síla Božího vyzařování, z níž povstaly veškeré formy, tvary a z nich následné energie, rozdělena do dvou základních proudů budujících a udržujících veškeré světy a úrovně, v nichž se zachvívá život. Tato síla se dělí ve svém druhovém působení již na samém počátku, tedy v okamžiku, kdy Božsky bezbytostný princip mocného, nepochopitelně dokonalého druhu formuje se v místě průniku Božsky bezbytostného záření, v místě, jež je označeno jako Boží trůn, nad nímž se čas od času zjevuje Zářící Boží Oko. V těchto místech, na samém počátku Božsky bytostného vyzařování, nachází se pak právě ono zcela první zformování prasíly ve formě rovnoramenného kříže, z něhož tryskají do nepřehlédnutelných dálek zářící paprsky.
Rovnoramenný kříž je prvotní formou dokonalosti Tvůrčí síly na Božsky bytostném stupni, zpodobňující v sobě spojení aktivní a pasivní síly. Při vstupu do vlastního Stvoření na stupních Grálu, jenž vytváří spojení mezi Božsky bytostnou úrovní a Prvotním Stvořením, rozděluje se pak základní Tvůrčí záření, zakotvené v Imanueli, již zcela zřetelně do dvou samostatných druhů - aktivního a pasivního záření, z něhož následně vzniká veškeré projevování forem života ve Stvoření.


A úplně stejně tak, jako je tomu na vrcholku Prvotního Stvoření v síních Hradu Grálu, tak také i mocné bytostné síly na vrcholu Pozdějšího Stvoření, napodobujíce světlé předobrazy v Prvotním Stvoření, pracují zcela podmínečně se dvěma druhy sil, které se tak projevují na všech místech, kde dochází v Pozdějším Stvoření k formování prostoru a času. Pro správné uchopení je však lepší popsat si tento děj obráceně, tedy takto: všude, kde působí aktivní a pasivní síly bytostného druhu, vzniká v úrovních Pozdějšího Stvoření jako přirozený výsledek tohoto živoucího dění prostor a čas.


Pojem prostoru a času je vůbec jen výsledkem magnetického působení a na sebe vzájemného narážení sil, které nazýváme aktivní a pasivní, a které se v budování a udržování řítí vpřed, z čehož teprve následně vzniká pro člověka srozumitelný obsah, jenž můžeme právě popsat pojmy prostoru a času.


Tento děj můžeme si blíže popsat takto:


V prvním proudu, tedy na samém čele fronty tvůrčího vyzařování, postupovala a také i nyní postupuje v celém díle Stvoření, tedy i v Pozdějším Stvoření, při přípravě úrovní vždy jako první aktivní část. Tato aktivní část předem jen vymezuje půdu života způsobem postupujícího vlnění částic Světla, které však nemají ještě prozatím žádné formy - z pohledu pozemského člověka můžeme toto vlnění přiblížit - byť jen vzdáleně - silovým projevům vlnění elektromagnetického.


Až teprve když dorazí za tímto prvotním vojem aktivních částic na čele fronty také i částice pasivní, tu teprve dochází k "oplodnění", k oživení prostoru čilým pohybem, jenž je tak doslovně vyburcován k živoucímu zachvívání napětím, které samočinně vzniká při slučování a rozpojování pasivních a aktivních částic. Toto slučování je vyvoláváno magnetickou silou, která je obsažena v obou druzích částic Světla, jež pro získání si vytoužené úplnosti, dokonalosti jsou automaticky a neodolatelně k sobě přitahovány. Živoucí vlastní pohyb částic, tedy pohyb vyvolaný jak v částicích aktivních, tak i v částicích pasivních, je pak již jen přímým impulsem pro vznikání vlastních forem, protože částice přitahující se pohybem k sobě vyvolávají spolu se zvýšeným zachvíváním záření teplo, které je v celém Stvoření zároveň automatickým probuzením magnetické přitažlivosti vůči již zpracovaným předobrazům z vyšších úrovní, předobrazům, jež jsou bytostnými silami vnořovány do takto připravené půdy v následné třetí fázi procesu oživování prostoru.


Tak tedy až teprve na samém konci fáze při vznikání forem v průběhu spojování částic dle světlých předobrazů vytváří se i samotný pojem času. Tento čas, jeho obsahová náplň, je vždy odvislá od teploty a pohyblivosti látkové materie jednotlivých vznikajících úrovní. Platí tedy, že čím vyšší teplota a pohyb, tím je i živější vjem času. Je však nutné zde zásadně poznamenat, že teplotou a pohybem nejsou zde vůbec myšleny výsledky teplotních vlastností látek zde na Zemi, nýbrž, že právě každá pro sebe ucelená úroveň hmotností v Pozdějším Stvoření se vždy zachvívá na určitém stupni základní teploty a pohybu částic, které se úplně odlišují od teploty a pohybu částic ostatních úrovní, jedno ať již je to pozorováno směrem nahoru či dolů. A právě látkové vlastnosti zcela určité pro danou úroveň hmotnosti, vlastnosti, k nimž patří kupříkladu i teplota či hmotnost a jiné fyzikální vlastnosti, tyto vlastnosti materie látky jsou tedy zásadně jiné pro každou z úrovní a jsou také nepřenositelné do úrovně jiné tak, aby se mohly spojovat a mísit.


To také mimo jiné úplně srozumitelně objasňuje, proč my lidé zde v hrubohmotnosti nevnímáme svými smyslovými orgány něco z ostatních úrovní v Pozdějším Stvoření, které se nacházejí na zcela jiné teplotní a pohybové úrovni.


Kmitočet zachvívání daných úrovní je natolik odlišný od kmitočtu částic hrubé hmoty, že se tím pádem i vylučuje jakékoliv zachycení pozemskými smyslovými orgány našeho těla, které jsou právě vázány, a tím ideálně naladěny jen pro vnímání světa úrovně hrubé hmotnosti.


Pozemský zrak, pracující ve zcela určitém spektru zachvívání hrubohmotných částic, je tak úplně neschopný vnímat cokoliv ze zachvívání jinorodých, pohyblivějších a jemnějších úrovní v Pozdějším Stvoření.


Vrátíme-li se ale nyní k podstatě tématu dnešní části seriálu, pak si můžeme říci, že tím zcela zásadním, co provždy platí v rámci celého díla Stvoření, je skutečnost, že aktivní a pasivní záření ve svém spojení dává následně vzniknout životu. Tedy nejen životu ve hmotnostech, nýbrž životu v celém Stvoření. Je tak správnější uchopit tento děj obrazně, tedy:


Život, který vzniká i zde v hrubé hmotnosti ze spojování aktivního a pasivního druhu, je ve skutečnosti jen převzatou strnulejší, hutnější formou, která se nachází v nesčetných jemnějších a živějších podobách na všech úrovních díla Stvoření. Účinkování aktivního a pasivního druhu a zejména magnetismu a napětí, které mezi těmito dvěma proudy trvale vzniká opakováním principu, jenž můžeme doslovně nazvat principem života ve všech úrovních, vznášejících se výše nad světem hmotností, toto účinkování aktivního a pasivního působení druhů proniká vším, co se nachází ve Stvoření, počínaje vyzařováním nejmenších částic až po existenci všech nižších či vyšších sebe nevědomých či sebe vědomých forem života.


Přičemž trvale platí, že aktivní je razící cestu, v určitém smyslu je vůdčí ve formování základního dění ve Stvoření. Pasivní zachvívání je naopak klidnější, jdoucí vždy až ve druhém sledu, obsahuje v sobě však zároveň mocnou sílu výstavby života a jistého vzestupu, protože v sobě nese záření, s jehož účastí teprve až následně smí aktivní, napřed postupující záření také nakonec zpětně uplatnit celou svoji energii při formování prostoru a času.


Tak také i veškerý zdánlivě samočinný pohyb vývoje a evolučního formování druhu mohl vzniknout jedině na základě magnetického napětí mezi aktivním a pasivním zářením v rámci svého druhu. Slučování aktivního s pasivním umožňuje vznikání vždy určitého tepla a vyzařování s tímto teplem spojeného, a díky tomuto vyzařování magneticky přitahuje obsah jemnějších forem z vyšších úrovní. To platí jak pro bytostný, tak i pro duchovní druh ve Stvoření. Kdo tedy jednou správně pochopil veliký smysl, obsažený v rozdělení základního Tvůrčího proudění na aktivní a pasivní, ten získal si nesmírně cenný opěrný bod pro pochopení všeho ostatního!


Doslovně nepotřebuje více, neboť spolu s tímto věděním o účinkování Prazákonů Stvoření může každou chvíli svého života nacházet odpovědi na všechny své otázky. Je potřebné se jen tímto principem vážněji, více do hloubky zabývat!


Správné zachvívání aktivního a pasivního v rámci celku je základem pro veškerý úspěch a výstavbu na všech stupních života ve Stvoření.


To platí tedy i pro viditelnou přírodu hrubohmotnosti zde na Zemi, jež je v odstupnění opět jen určitým obrazem forem života z vyšších úrovní, pro které nalezli bytostní služebníci v evolučním procesu formy v materii hrubé hmotnosti! Vzestup, ale také i pád hrubohmotného světa přírody i celého vesmíru se odráží od správného zachvívání tohoto velikého slučování a rozpojování přitažlivého magnetismu mezi aktivním a pasivním, které je přítomno ve všech dějích. Platí to mimo jiné i jako základ pro objevování nových druhů energií a pro jejich využití člověkem.


V neposlední řadě se toto vědění o nutnosti správného zachvívání aktivního a pasivního týká i vzestupu či pádu samotné lidské společnosti.


Kdo si tedy osvojí potřebu nutně respektovat správně se zachvívající magnetismus mezi těmito dvěma proudy, účinkujícími všude ve Stvoření, ten také s jistotou půjde ve svém úsilí úspěšně a bez zbytečného tápání kupředu k cíli, jedno jakémukoliv oboru se zde na Zemi bude chtít věnovat.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?