O životě kolem násKam kráčíš pozemské lidstvo?

Příroda - svět, o kterém toho vlastně ještě mnoho nevíme V. Nádherný pozitivní princip vůdcovství

Publikováno 04.08.2016 v 17:55 v kategorii Nezařazené, přečteno: 43x

V celém díle Stvoření se veškerý život rozvíjí vždy a jedině směrem shora dolů, tedy z úrovní vyšších přelévá se do úrovní níže ležících. V tomto směru tedy také přirozeně probíhá i základní princip ovlivňování života v níže položených úrovních z úrovní vyšších. Chceme-li tedy jednou správně pochopit i dění v přírodě zdejší hrubohmotnosti, pak musíme i zde správně přijmout zmíněný princip ovlivňování života směrem shora dolů.
To, co vidíme v přírodě, tedy veškerý život v přírodě se odehrávající, musíme považovat jednak za život vyvolaný skrze záření ve hmotě, současně však také za život shora ovlivněný, či lépe řečeno, život řízený z úrovní nad zdejší hmotou.

Veškeré dění v přírodním světě má své východisko v úrovních nad hmotou - to znamená, že základní impulsy pro pohyb a vývoj ve světě přírody přichází z těchto výše položených úrovní, které jsou však přitom pro největší část dnešních pozemských lidí, vědecké odborníky nevyjímaje, zcela neznámými. To však ale neznamená, že opravdu východisko všeho vývoje života ve hmotnosti nepochází skutečně z těchto úrovní. Pozemský člověk může si nad tím nevěřícně kroutit hlavou, jak jen chce, nic ale na tomto faktu nikdy nezmění.

Nyní ale k vlastnímu tématu. Jak to tedy vše pracuje a působí? Nejprve se zastavme u části přírodního života, který je možné nazvat životem nesebevědomým, tedy životem v každém směru hrubohmotně existujícím jedině skrze záření zcela dodávané prostřednictvím určitých bytostných služebníků.

Sem do oblasti života nesebevědomého patří veškerý svět rostlin, svět jednobuněčných živočišných organismů, ale také i všechny nepřeberné zástupy z hmyzí říše a z říše bezobratlých.

Jak tedy vzniká život u těchto organismů? Nejprve začněme u rostlin. Nejnižším oživovacím druhem spojovací látky, která umožňuje zde na Zemi oživení, tedy probuzení principu života zrození, vývoje, zrání a zániku, je právě u rostlin směs rostlinných šťáv, které kolují organismem každé rostliny. Tato šťáva nese v sobě kromě čistě hrubohmotných vlastností schopnost zachytávat druh vyzařování, které právě můžeme nazvat vyzařováním dodaným bytostnými služebníky, zářením, které je přímo určeným pro daný druh rostliny.

A právě tento druh dodaného oživovacího záření přivádí k rostlinám zástup specifických bytostných služebníků, kteří se starají o rostliny, pečují o ně skrze dodávané oživující záření. Jaký je konkrétní postup v tomto dění? Rostlina, kterou můžeme nazvat rostlinou mateční, ve svém přirozeném vývoji vyformuje semeno, do kterého jí byl vložen zdroj živin, které přijaly informace z prostředí, ve kterém ona sama roste, a také ještě i z části záření bytostného pečovatele, který mimo jiné řídí a zajišťuje v pravý čas ve spolupráci s ostatním bytostným světem oplodnění samičích květů pylem z květů samčích. Za účinku celého tohoto spolupodílu všech vlivů je tedy vyformováno v semeníku mateční rostliny semínko, které nese si v sobě všechny předpoklady, aby se v něm za ideálních podmínek mohla probudit prvotní energie, která vytvoří a uvede v první pohyb šťávu, skrze níž bude moci novou rostlinku opět vést a opečovávat jí určený bytostný pečovatel.

Vypadne-li tedy semínko do půdy, tu za podmínek pro něho ideálních probudí se v semínku nashromážděná síla, která vypudí klíček, jenž se zachytí kořínky v okolní půdě. Celý tento proces ovlivňuje jiný druh bytostných, které můžeme nazvat bytostnými ošetřovateli půdy. Jsou to takzvaní kořenoví skřítkové, neboť oni se starají kromě mnoha jiných povinností o zajištění zmíněných ideálních podmínek v půdě pro uchycení klíčku semínka. Pro většinu čtenářů je určitě samozřejmé, že vidí nyní před sebou obraz, kdy tito kořenoví skřítkové - kořenáčci nepůsobí v půdě přímo hrubohmotně, nýbrž, že ovlivňují zcela zásadním způsobem co nejlepší uchycení záření semene s vyzařováním nacházejícím se v půdě, kterou opečovávají. Toto vyzařování skládá se opět z celé řady jednotlivostí, které společně ovlivňují vhodnost půdy pro přijetí a uchycení rostlinných semen. Vstupují sem takové vlivy, jako je obsah živin v půdě, obsah mikroorganismů a také vliv zde žijícího hmyzu. To vše mají právě zmínění kořenáčci zcela na starosti.

Je možné říci, že kupříkladu kořenáček působící v určitém úseku pole či zahrady vládne celé armádě půdních organismů a hmyzu, jež všechny řídí dle svého nejlepšího umění. Pro dosažení ideálního záření půdy má tedy takovýto kořenáček pod sebou celé zástupy tvorů, kteří jsou oživováni jeho specifickým bytostným zářením, neboť i tyto organismy či tvorové ve svém nesebevědomém životě jednají jinak čistě mechanicky, pudově, majíce v sobě zakotveny jedině dva impulsy: zahnat hlad, tedy za každou cenu přežít, a rozmnožit se. To žene tyto tvory neustále kupředu, aniž by uvažovali více o tom, proč takto působí. Jejich genetická výbava jim již svým druhem připravuje cestu jejich projevování se ve hmotě přesně podle toho, o jaký typ organismu se jedná. Vůle bytostného kořenáčka, který má na starosti vždy určitý díl území, dodává pak těmto tvorům pokyny, kam a jak se přesunout za potravou nebo za pohlavním protějškem svého druhu, což má současně vždy ten nejlepší následek, a to ve smyslu změny záření půdy pro dosažení co nejlepšího výsledku jejího záření.

Nyní ale zpět. Jestliže semínko zdárně zapustí klíček do půdy a tím rozeběhne se v něm proces proudění životadárné šťávy, tu přistupuje k tomuto zakořenělému semínku další bytostný a svým úsilím o rozkvět probuzeného života začne k rostlince přidávat první proudy životního záření, které vede postupně k úplnému rozvinutí všech schopností, skrytých v genetických předpokladech v semínku. Bytostné služebníky, kteří se starají o rostliny, znají mnozí lidé pod označením elfové. Jsou to právě ony známé bytosti, které skrze spojující záření váží se k životu jednotlivých rostlin, jež jim jsou svěřovány vyššími bytostmi, pohybujícími se nad rozlehlejší plochou dané oblasti. Tyto vyšší bytosti jsou známé jako květinové matky či květinové královny.

Elfi jsou nádherné bytosti jemného až něžného vzhledu, dokonalé souměrnosti v celém svém vzezření. Působíce okolo rostlin mlhovinově a étericky, vznáší se v radostné péči o svěřené rostliny a svým pohybem vzdáleně připomínají let kolibříka, či v našich podmínkách jsou velmi podobní neposednému letu dlouhozobky svízelové. Mnozí elfové využívají také právě leteckého umění tohoto motýla a čas od času můžeme je spatřit, jak sedí na něm, jako na bájném pegasu, ve snaze ulehčit si svoji službu při obstarávání jim svěřených rostlin. Péče těchto bytostných služebníků - elfů tedy opět zcela přirozeně spočívá v předávání oživujícího záření svěřeným rostlinám. Tak, jako se kořenáčci starají o půdu v jejím určitém svěřeném rozsahu, úplně stejně se elfové starají vždy o určitý druh svěřených rostlin, a to opět ve vymezeném rozsahu dle druhu rostlin, a tím přesně dle svých schopností, jež dokáží ovládat ve svém umění pěstování rostlin.

A jak vypadají zmínění kořenáčci? Jsou to drobné vrásčité bytosti velmi podobné těm, které smíme vídat vypodobněné ve starých obrázkových knížkách, vyprávějících právě o těchto půdních skřítcích. Ovšem i zde platí, že skutečný vzhled těchto bytostných je ve svém druhu opět ještě o mnoho nádhernějším, ucelenějším, působícím velmi moudře a harmonicky. Kořenáčci v oblasti středoevropských zemí mívají také kromě svého typického červeno-zeleného oblečení i mnoho ručního nářadí, které je podobné našim rýčům či lopatám. Oproti elfům působí kořenáčci svým vzhledem více hutněji, neboť jejich záření je spojeno více s půdou, jež je ve vyzařování o něco těžkopádnější než vyzařování rostlin.

Jestliže můžeme nazvat elfy pečovateli o rostliny, tu pak kořenáčci jsou doslovnými pastýři hmyzu a zemních organismů, které pracují vždy v určitém úseku půdy zcela oddáni jejich blahodárnému záření, či jinak řečeno - tyto organismy pracují zcela přirozeně pod jejich vůlí. Pro správné uchopení je potřeba dodat, že tato vůle bytostných pečovatelů - kořenáčků je však vždy úzce spojena se zářením v okolí, a tím zcela přesně zapadá do vývoje celku krajiny, a to tak nádherným harmonickým druhem, že z každé správně obdělávané půdy vždy vystupují jako aura jemné odstíny duhových barev prodchnuté jemnou září stříbrného a zlatého odstínu.

Jestliže je pak taková půda nějakým způsobem zvnějšku jinorodě ovlivněna, což bývá, žel, nejčastěji ze strany člověka, tu pak některé z těchto záření chybí a vyrovnanost půdy k neštěstí a zoufání kořenáčků klesá, umírají půdní organismy a rostlinám se přes všechno úsilí elfů nedaří.

Ve zjednodušeném obrazu lze zde říci, že právě kořenáčci v úplném spoluzachvívání se zářením celého kraje, a také i vesmírného záření na kraj působícího prostřednictvím hvězd a planet, rozvíjí a udržují život v jednoznačném souznění se zachvíváním ze strany vyšších bytostných osobností, působících výše na stupních bytostné hierarchie.

K dnes vykresleným obrazům se ještě v dalších dílech seriálu "Příroda - svět, o kterém toho ještě mnoho nevíme" vrátíme a opakovaně si je budeme popisovat ještě z vícero stran tak, aby čtenářům mohl postupně vzniknout celistvý obraz nádherného působení bytostných sil, přinášejících život do zdejší úrovně hrubé hmotnosti. Také si ještě více popíšeme, jak nádherným a blahodárným jevem ve Stvoření je princip vůdcovství ve směru shora dolů, jaká moudrost je v něm zakotvena a jaký příslib trvalého vzestupu a ušlechtilé výstavby je s ním úzce spojen. Princip vůdcovství, ať již jej nazýváme pečovatelstvím, vládnutím či pastýřstvím, nacházíme všude, kde působí bytostné síly. Pro tyto síly je hierarchie a s ní i princip moudrého vůdcovství něčím přirozeným, je něčím, co nezpochybnitelně patří k jejich působení, aniž by ony samy jakkoliv nad smyslem tohoto principu na okamžik váhaly jako nad něčím nesprávným.

Čtenáři se budou moci podivovat mimo jiné také i nad tím, jak i sebevědomá zvířata ve volné přírodě jsou opečována bytostnými postavami, které právě můžeme nazývat bytostnými pastýři, a kteří do určité míry skrze impulsy intuice vedou a řídí v mnohých situacích právě ty druhy zvěře, které my lidé nazýváme zvířaty stádovými nebo hejnovými.

Právě od těchto bytostných odpozorovali jejich původní blahodárný vliv na prospívání zvěře i lidé dávných národů, a tak i ze strany lidí vznikla postupně jako přirozené následování zmíněných bytostných služebníků u domácích zvířat úloha krásná a důležitá, služba lidských pastýřů. Popíšeme si postupně z vícero stran, jak takové pastýřské dílo bytostných projevuje se kupříkladu u ryb či ptactva. Jak moudře se projevuje při jejich dálkových cestách, při táhnutí vzduchem či vodami.

Z toho všeho však bude pozornému čtenáři vystupovat stále více spolu se světlem vědění i poznání toho, že svět, ve kterém zde na Zemi žijeme, je ve skutečnosti zcela jiný, než se mu ve své jen hrubohmotné podobě doposud jevil. Čtenáři seriálu budou moci stále více pozorovat okolní svět zcela jinýma očima. Očima více prozářenýma věděním a moudrostí. A toto vnímání světa, pracujícího nad hmotou, pak nedá již samotnému pozorovateli přirozeně více klidu, dokud nenajde i on sám své vlastní správné, naplňující místo v tomto obdivuhodném díle Stvoření.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?