Smrt Ježíše byla vraždou!

Negativní důsledky, které měl tento čin na židovský národ se nedají srovnávat s ničím z jeho předchozí historie. Po dobytí Jeruzaléma ztratili židé jakékoliv územní nároky, platné po staletí a byli rozehnáni mezi ostatní národy světa. Opětovný vznik židovského státu byl zrealizován až v polovině 20. století.

Židovský národ však byl skutečně národem povolaným. Proto se do jeho řad rodily lidští duchové mimořádných schopností a kvalit. Kvalit duchovních i materiálních. Nicméně své schopnosti nevyužili a dosud nevyužívají správným způsobem a proto se dá říci, že selhaly po všech stránkách.

Své duševní kvality a duševní převahu totiž často zneužívali pouze k vlastnímu obohacování a vysoké duchovní schopnosti v nich vzbudily pýchu, která jim následně znemožnila a dosud znemožňuje poznat nimi samými tolik očekávaného Mesiáše.

Ovocem takového velkého selhání byl nesmírně těžký osud, který si tím na sebe přivolali a který jim způsoboval utrpení po celá staletí.

Karma, nebo osud totiž není nic jiného, jako dopad důsledků vlastního, nesprávného jednání. Účelem karmy je přimět jednotlivce, nebo i celý národ k přehodnocení svých minulých, nesprávných postojů a činů, k poznání vlastních chyb a k nápravě všeho, co bylo uděláno, nebo vnímané nesprávně.

Pokud však k poučení stále nedochází, pokud se křečovitě a tvrdohlavě stále setrvává na stejných, nesprávných postojích a názorech, pak se vina pouze hromadí a osud bije stále více, ve snaze konečně lidi přimět k procitnutí.

Židovský národ byl tedy po vraždě Mesiáše roztroušený po celém světě a i navzdory všem bolestným úderům, které utržil během dlouhých staletí se i nadále křečovitě drží svého nesprávného stanoviska.

Ke všem zmiňovanému utrpení však vůbec nemuselo dojít, kdyby se tento povolaný a mimořádně schopný národ dopracoval k pochopení Pravdy, přinesené Mesiášem, přijal ji a snažil se ji uplatnit ve svém životě. Celé dějiny naší civilizace by pak vypadaly úplně jinak. A to dokonce i tehdy, kdyby tak židovský národ učinil byť o několik staletí později. Ale žel, jak víme, oni svého Mesiáše stále jen čekají ...

Všechny tyto skutečnosti ve svém sumáře však znamenají pouze jedno jediné: Kristus neměl zemřít na kříži, ale měl se stát duchovním králem Izraele. Izrael měl přijmout jeho učení, žít podle něj a se stát světlým příkladem pro všechny ostatní národy země. Světlým příkladem pozemského života žitého podle Vůle Nejvyššího.

Židovský národ však místo toho zavraždil Mesiáše a zavrhl jeho učení. Proto byl on sám zavržen, rozprášen a pronásledován po celém světě, až téměř do našich dnů.

Zásadní otázka ve vztahu k nám křesťanům však zní: Stalo by se něco takového povolanému židovskému národu, kdyby opravdu měl Kristus zemřít na kříži a kdyby jeho smrt byla Stvořitelem chtěna?

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.