Starověký Egypt, veliká říše rozkvětu a pádu IV. Pád první Říše

Ač se o tom navenek mnoho nehovořilo, většina obyvatel Egypta vnitřně tušila, že vše, co se odehrává ve změnách počasí a narůstající neúrodě a v postupujících nemocech, je předzvěstí změny, která nejspíše s jistotou přijde, aby přinesla zásadní přelom věků.

Avšak přes toto vnitřní tušení nezměnili na pohodlí a luxus zvyklí obyvatelé Egyptské říše ve svém jednání ničeho. Ba naopak, ještě více bylo silou požadováno po otrocích, aby pracovali, neboť neúroda musela být alespoň trochu zmírněna zvýšenou intenzitou práce. Mnozí z otroků již neměli ani den odpočinku a jejich pracovní den se odvíjel bez větší přestávky. Mnohým nebylo dovoleno spát déle než několik málo hodin, a to ještě jen proto, aby nepadali únavou při denní práci.

To vše bylo dozorci a správci Egypta činěno se souhlasem kněží, kteří v tu dobu trávili již většinu svého času na modlitbách k Reeovi. S monotónním mumláním modliteb, vzývajících Reea, obraceli se na něho neustále v prosbě o užší spojení s ním tak, aby se vrátily poměry, jako tomu bývávalo v dřívějších dobách vznešených časů, na počátku první říše egyptské. Avšak jejich ochránce se již neozýval tak, jak to očekávali.

Jedině farao, mladý následník toho farao - otce, jenž kdysi nechal odstranit svého bratra, směl čas od času v pohroužení se do hlubokého spojení slyšet slova svého šeptajícího vůdce. A kupodivu vše, co bylo učiněno na radu, kterou směl mladý farao přijmout od Reea, vedlo skutečně k úspěchu. Kdykoliv se objevila nějaká situace, svědčící o tom, že ze strany bytostných služebníků dochází k vypovězení dosavadní spolupráce, či když došlo přímo k nějaké nečekané události přírodního druhu, která přinesla škodu na statcích Egypta, tu vždy Ree navrhl farao řešení, které technickým umem následně velmi účinně zabraňovalo dalším škodám, či dokonce mnohému již dopředu předcházelo. Vypadalo to, jako by se proti sobě postavily dvě síly. Na jedné straně byla síla bytostného druhu, která přinášela ve svém neviditelném postupu tlak na změnu smýšlení obyvatel Egypta. Proti této síle vyrůstala zde až zázračná, technicky neuvěřitelná dovednost a um lidí ve stavebnictví, v hospodaření na polích, v obchodě a ještě v mnohém dalším.

V mnohých zrodila se v té době myšlenka, která se stala nejvíce opakovanou. Tato myšlenka zněla: "Nepotřebujeme více spolupráci s bytostnými vládci přírodních sil. Jsme sami silnějšími." A kněží volali k lidu: "Ree je váš pravý vládce, ostatní jeho společníci, vládci přírodních sil, se vzbouřili proti němu a bojují s ním i s námi proto, že my jsme věrnými následovníky vůle našeho Reea!"

Lidé věřili slovům kněží a jejich víra a oddanost Reeovi byla vždy posílena dalším kázáním kněží.

"Čiňte to, co je účelné a co vás přivádí k cíli a k vítězství. Budete-li takto jednat s vědomím toho, že díl svého úspěchu dáte na oltář Reeovi, pak vaše snažení vždy dozná od něj požehnání. Obětujte Reeovi díl ze svého úspěchu a on vás učiní ještě silnějšími, ještě úspěšnějšími. Povede vás ve své knize provždy jako své věrné služebníky. Neobávejte se hledat ve všem co nejpřesnější cesty ke zdaru vašeho cíle. Budete-li důvěřovat svému ochránci a vůdci, on vás se svou mocí a umem povede dále, a vy nakonec zvítězíte nade vším protivenstvím ostatních bohů, kteří selhali a zprotivili se Reeovi!"

Tak zněla slova kněží, která měla přímo magický účinek. Jestliže doposud měl kdo z obyvatel zábrany dopustit se ve svém počínání toho či onoho kroku, klamu, podvodu, násilnosti, tu nyní jako by zázrakem pod ochranou Reea se všechny tyto obavy rozpustily a lidé byli ohromeni sebou samými. Ti nejsilnější ze všech měli pojednou všeho dost, ba co dost, měli všeho nadbytek. Ale ani ti slabší neměli málo, neboť ve způsobech, které Egypt zvolil, a také díky zástupům pracujících otroků, bylo přes všechna protivenství od vládců přírodních sil všeho nadbytek.

Bylo to období tučné blaženosti, které prožívali obyvatelé této Egyptské říše těsně před zlomem, který se již blížil.

Z vláken nashromážděných příkoří, nespravedlnosti a bolesti zformovala se v práci bytostných služebníků ohromná stěna síly, která se stále více přibližovala k Zemi. Její největší část směřovala ze všech národů nejhrozněji k Egyptské říši. Ve vláknech přírodních sil zformovala se energie, obsahující v sobě formu ohromné potopy na většině světadílů.

Daleko od egyptského národa vysávala tato energie vodu ze všech moří, aby se tato masa vod mohla následně snést zesíleně na všechna místa, která označil paprsek spravedlnosti vznešeného anděla, jenž byl seslán k vyrovnání sil lidmi a Reem pokřivených.

Spolu s vodou byl vynášen vzdušnými víry do ovzduší ohromný díl jemného písku, který se nacházel do té doby rozprostřený na všech částech Země.

Obloha nad Egyptem i nad ostatními částmi planety Země se zatáhla těžkými mračny, skrze něž neprostupoval nakonec ani paprsek z kotouče zářícího Am-reea, kterého jinak považovali obyvatelé Egypta, spolu s Lunou a hvězdami, za jediné věrné služebníky, kteří sloužili Reeovi.

Několik týdnů nebylo již vidět slunce a obloha nad hlavami obyvatel Egypta podobala se temné, stále se snižující klenbě.

Strach a bědování zachvátily všechny. Kněží již ani nevycházeli z chrámů a do zemdlení vzývali Reea, aby je ochránil před pomstou ostatních bohů, které proklínali a zavrhovali.

Avšak Ree mlčel a neozýval se. Už ani farao, který jediný směl se s ním spojovat, nezaslechl rady Reea déle než několik měsíců.

To se však nikdo z obyvatel nesměl dozvědět, a tak se obecně šířily kněžími živené zprávy, že vše je Reem viděno a že velký Ree na poslední chvíli zasáhne a svrhne všechny věrolomné bohy, kteří se postavili proti němu.

Když tyto zprávy přestaly účinkovat, rozhlásil farao, že Země bude podrobena těžké zkoušce, a že ti, kteří v této zkoušce obstojí jako věrní služebníci Reea, budou mu moci sloužit na onom světě v říši mrtvých anebo také znovu na Zemi, kde budou jejich pozemská těla opětně vzkříšena po skončení všech těžkých časů.

Mnozí těmto slovům uvěřili a z bázně i z vypočítavosti hleděli se všichni připravovat na možnost toho, že v boji mezi Reem a bohy budou možná zahubeni.

Narychlo se zrodila myšlenka, na níž nakonec opětně vydělávali kněží a mnozí další. Myšlenka, že ten, kdo bude zaopatřen po smrti správným způsobem, bude opět moci být vzkříšen k životu po přešlém období hrůz a strastí, zapustila obdivuhodně silné kořeny mezi všemi obyvateli Egypta. Byla přijata jako nebývalé řešení pro všechno strachování, neboť doposud platilo, že o zemřelé se postaraly všechny bytosti, ochraňující Egyptskou říši v jednotném duchu s Reeovým působením. Nyní tomu však bylo jinak a muselo se urychleně nalézt řešení, které vzápětí přinesli samotní kněží.

Takový zemřelý, který věřil v Reeovu ochranu, měl být opatřen zlatou destičkou v ústech, která nesla symbol Reeův, aby jej ochránce Egypta po svém vítězství mohl správně poznat a vzkřísit. Mnozí také ve strachu, aby jejich tělo nedoznalo možného poškození, žádali o zabalení do látkových záhalů a chtěli, aby jejich orgány mohly být co nejlépe opatřeny před rozkladem. Zrodila se myšlenka, která vyvolala ohromný ohlas u všech Egypťanů vyšších kast, kteří si mohli takovouto věc dovolit. Bylo to známé balzamování těla, které mělo být zaopatřeno tak, aby po vzkříšení Reem mohli se jeho služebníci znovuzrodit, pokud možno v ještě lepším, omlazeném těle. Také začala být vyhledávána místa, která slibovala co nejlepší ochranu před posmrtným poškozením těla pohřbených.

Během několika týdnů zrodila se tak myšlenka, která po přejití času potopy vrátila se také i do následující "druhé říše Egypta", do té říše, kterou známe jako starověký Egypt, jakožto jedna ze základních myšlenek nového náboženství, vyvolávající v lidech podvědomě ochranu před přechodem na onen svět.

Nyní však ještě v krátké době, která Egyptským zbývala, nebyla tato myšlenka tak hluboce domyšlena, a také nebyla kněžími dovedena do takových detailů.

Strach, který s každým dnem vzrůstal, svíral všechny. Tisíce obyvatel staly se v tento čas plně odevzdanými služebníky Reea, když se kněžím přihlásily k věčnému zasvěcení tomuto ochránci. Mnozí slíbili svému vůdci oddanou službu pro všechnu následující dobu svého bytí. Nevěděli, že padlý archanděl se k tomuto jejich slibu přihlásí ve chvílích, kdy jimi samotnými to bude nejméně očekávané. Avšak to se stalo až o mnoho později.

Nyní se blížil střet mezi služebníky Stvoření a Luciferem s každým dnem stále viditelněji.

A pak jednoho dne spustil se zvláštní déšť, jenž obsahoval v sobě nejen žlutý písek, ale na mnoha místech padala spolu s pískem s nebe i mrtvá těla drobných zvířat, která byla vysáta vysoko vzhůru strmě působícími vzdušnými víry, které uvedlo v pohyb více bytostných služebníků. Z nebes padaly mrtvé žáby, myši, ještěrky a mnoho dalších druhů drobných živočichů.

Hladina tohoto žlutého bahna stále stoupala a přivedla následně k nebývalému rozvodnění i samotný Nil.

Avšak to vše byl jen samotný začátek hrůzného dění, které mělo v odplatě přijít na egyptskou říši, na tu říši, která se v blouznivosti své služby Reeovi odklonila od moudrého vedení služebníků působících ve Vůli Stvořitele. Těžké rány osudu zpětného působení začaly se snášet na kdysi tak nádhernou a vznešenou říši, která se vydala cestou Reeova chtění.

Svržený Lucifer dovedl v prazákonech Stvoření svůj plán k prvnímu úspěchu. Poprvé dokázal, že lidský duch je nehodným obstát ve Stvoření! Dokázal, že lidský duch je slabým tak, jak to on sám říkal. "Není hoden, aby mu byla poskytována milost vznešeného vědění o Stvořiteli, o Bohu," usmíval se s chladným výrazem své tváře.

"Snadno sejde z cesty, aby následně narazil na Zákony, jež jsi ve své Všemoudrosti vystavěl Ty sám, můj Pane," šeptal s jistým zadostiučiněním, když přehlížel formující se vlákna, přinášející vynucené očistné dění nad lidskými duchy na Zemi.

To vše ale nebylo nic proti tomu, co plánoval zřícený archanděl dále pro období, o kterém věděl, že následně ve vývoji Pozdějšího Stvoření musí přijít. Jeho znalost Zákonů byla pro lidského ducha nepředstavitelná. A on již věděl, jak dále postupovat. Jeho cílem mělo se následně stát po období veliké potopy pozemské ženství, jeho čistota a ušlechtilost.

Věděl, co se skrývá ve vláknech kolísajících lidských duší, které až příliš snadno podléhaly svým slabostem a touhám.

S tímto plánem sledoval blížící se děje, které se začínaly právě projevovat nad Zemí.