Zákonitý vývoj budoucnosti

Jakkoliv se to dnes jeví jako okrajové, neaktuální, ba často dokonce pro mnoho lidí nežádoucí - jsou tedy potřeby duchovního prožívání každého člověka zcela jednoznačně prvořadé.

Duchovními potřebami není zde myšleno šíření nějaké nauky o Bohu, nýbrž tyto potřeby jsou zcela neoddělitelné od každého z lidí, jsouce právě obsaženy v touze po trvalém prožívání harmonie, spravedlnosti, radosti a soucítění s druhými lidmi. Jakýkoliv okamžik, umožňující alespoň částečné prožití některého z těchto uvedených pojmů v jejich pravém významu, je právě nesmírně velikou posilou pro každého člověka, aniž by to snad on sám přitom dokázal v danou chvíli popsat či vyjádřit. Vnitřní prožitek, přinášející možnost potvrzení toho, že mezi lidmi lze nalézat harmonii, spravedlnost, radost a soucítění, je oním nejsilnějším uspokojením duchovních potřeb člověka, a to na všech nejrozličnějších stupních jeho zralosti! Duchovní růst a zralost každého z nás jsou trvale rozvíjeny právě v intenzivním prožívání pravého obsahu těchto pojmů v jejich nejrozličnějších každodenních obměnách.

Budeme-li tedy sledovat tyto základní duchovní potřeby člověka, které jsou skutečné, a ačkoliv jsou zdánlivě neviditelné, nehmatatelné, jsou nezpochybnitelně prvořadé - dokonce daleko přesahující i veškeré naše tělesné - fyzické potřeby, pak současně budeme moci i stupeň po stupni objevovat trvalé pevné základy, na nichž musí být vybudováno každé společenství lidí, má-li splňovat svůj pravý účel - tedy má-li splňovat ono přinášení posilujících duchovních prožití pro každého člověka, jakožto duchovně nenahraditelné osobnosti.

Smysl vzniku vesmíru a následně zformování této Země i s veškerým vývojem živých organismů neměl jiný důvod, než aby zde byly postupně vytvořeny ideální podmínky pro vstoupení lidského druhu do zdejšího světa hrubohmotnosti. Proto Země, její celé uspořádání do pozemských světadílů a dále rozvrstvení těchto světadílů do zcela specifických oblastí a lokalit, dává nám přirozeně poznat, že již od samého počátku byly podmínky pro život lidského ducha na Zemi ve své rozmanitosti předchystány moudrým vedením tak, aby vznikla společenství lidí, která si budou v určité zralosti bližšími. Rozmanitost, přímo obsažená v této větší blízkosti - stejnorodosti jednotlivých společenství, měla přes svoji druhovou blízkost umožňovat plnocenné a tím i stálé rozšiřování duchovních zkušeností pro každého člověka.

Takto byly postupně vypěstovány a zformovány kulturní odlišnosti jednotlivých národů, ba dokonce i jen oblastních celků v rámci obyvatelstva jednotlivých národů. Zcela zřetelné či jemnější odlišnosti kultury života, pronikající do každodennosti každého soužití, se v dřívějších dobách v určitém odstupnění lišily právě od oblasti k oblasti. Tím byl naplněn zákon duchovní stejnorodosti tam žijících obyvatel. Podmínky prožívání v dané oblasti do určité míry kromě jiného vytvářely předpoklad k inkarnování se lidských duchů zcela konkrétní zralosti. Tento Zákon stejnorodosti pochopitelně platí stále i dnes, a také zůstane v platnosti i pro budoucí dobu této Země.

Co z tohoto zjištění vyplývá? Vezmeme-li tedy jako skutečnost to, že největší část z nás, obyvatel planety Země, prožívá devět dílů z deseti svého pozemského času na určitém místě, tedy ve zcela specifické stejnorodé oblasti (krajině, městě, vesnici), pak úplně nejdůležitější je pro každého z nás naše každodenní prožívání právě na tomto místě. Každodenní prožívání, které je nám z nějakého důvodu momentálně druhově nejbližší svou stejnorodostí! Kromě našich nejbližších příbuzných v rodině, přátel a spolupracovníků v zaměstnání je to pak právě v širším rozsahu ono místo, kde žijeme, kde se pohybujeme v rámci našich každodenních potřeb a povinností, tedy - obec, město, kraj, stát, kde se v rámci určité duchovní atmosféry nejvíce setkáváme s různorodým naplňováním a prožíváním shora zmíněných pojmů - harmonie, spravedlnosti, radosti a soucítění. Z přímého prožívání atmosféry těchto míst plyne člověku naplňování jeho duchovních potřeb - v jejich trvalém každodenním, přesto vždy neopakovatelném citovém vstřebávání.

Pokud nejsou zmíněné pojmy naplňovány v jejich hodnotovém obsahu právě na tomto místě domovské půdy, která se zásadně promítá nejvíce do našeho rozsahu života, pak vše ostatní - tedy i mediální prostředky, plošně šířené globální informování - nikdy nemůže člověka jakožto duchovní osobnost, vnímající a prožívající svět skrze citové vjemy z bezprostředního okolí, přivést k naplnění důležitých potřeb jeho ducha. Jedině intenzivní prožívání, pravé souznění s druhými lidmi ve společném naplňování pravého významu uvedených pojmů v každodenním úsilí pozvedá duchovně obyvatelstvo a tím také vnitřní a vnější hodnotu daného místa - určitého regionu. To samozřejmě neznamená uzavírání se všemu vnějšímu! Média, zpravodajství, umění i věda ve spojení s ostatními částmi světa musí nezpochybnitelně i v budoucí době sehrávat nesmírně důležitou, zodpovědnou úlohu. Pro splnění této úlohy musí však teprve všichni lidé pracující v médiích dozrát a především získat více poznání i o smyslu lidského života na Zemi. Spolu s tímto poznáním dostaví se pak u nich také i větší míra vnitřní zodpovědnosti pro hledání nových forem připravovaných reportáží a zpráv.

Stále narůstající psychická traumata obyvatel státu jsou způsobena právě vnitřní rozervaností, která vyplývá z nevyváženosti naplňování vnitřních duchovních potřeb v každodenním životě (- zklamání, stres, nedůvěra, beznaděj). To vše jsou právě následky nenaplňování základních opěrných potřeb člověka v jeho nejbližším okolí. Trvale tak jen narůstá vjem u většiny obyvatelstva, že úpadek hodnot života, který ve skutečnosti vždy narůstá spolu s nenaplňováním hodnot zmiňovaných pojmů, je nejen nezadržitelný, ale že s výhledem do budoucnosti dává růst jen stále větší beznaději a otupělosti. Beznaděj a otupělost, to jsou skutečné reakce rezignujícího duchovního člověka na dlouhodobá prožívání neharmonického života, jež namísto výstavby a příslibu zlepšování mezilidských vztahů opakovaně vyvolávají v člověku prožitky skepse a destrukce.

V trvalém prožívání destrukčních okamžiků ve vztazích v rodině, v zaměstnání, v místě bydliště, ovlivňovaných nedostatkem pozitivních hodnot života, jeví se člověku pak i celá budoucnost jako stále více ztrácející na smysluplnosti. Kde nejsou ušlechtilé hodnoty prožívány alespoň občas jako přirozené, dodržované a naplňované v denním soužití, tam také časem skutečně dochází k celkovému rozkladu všech ostatních mravních i etických lidských hodnot, a spolu s tímto hroutí se i - vlastní psychika obyvatel! Tato souvislost musí být konečně jednou ukázána se vší ostrostí a důsledností!

Chce-li tedy budoucí doba přinést východisko či alespoň nejmenší příslib pro zlepšení stavu, musí začít dbát na duchovní potřeby jednotlivého člověka jako na nejdůležitější, prvotní základ všeho ostatního. V naplnění této základní podmínky spočívá také vzestup všech obcí, měst, krajů, států, světadílů, ba celé Země.

Současné společenské směřování, hledající oporu pro budoucí vývoj v globalizaci světa v plošné medializaci a multikulturnosti, nemůže být nikdy lékem pro naplnění vnitřních potřeb duchovní osobnosti člověka.

Tři čtvrtiny všech dnešních zpráv v médiích přináší jen prožití těžkých situací druhých lidí, v nichž se diváci či posluchači s největší pravděpodobností nikdy nebudou nacházet a jimž také mohou na dálku jen velmi těžko úspěšně pomoci. Tím je původní hodnota takových zpráv, přinášejících informace o utrpení a beznaději druhých lidí, deklasována na informační směs, podporující ve skutečnosti jen zvýšení beznaděje při pomyšlení na budoucnost celého světa.

Pokud současně není v regionálním rozměru, tedy v bezprostřední blízkosti každého obyvatele nějakého města či státu, prožívána stále sílící jistota v možnost existence harmonického a spravedlivého soužití, pokud nejsou tyto principy přinášející každodenní posilu a nadšení dostatečně silné, pak ani jakékoliv sebelepší chtění přinášet informovanost o ještě větší bídě a utrpení v jiných světadílech nikdy nevyvolá potřebný efekt solidárnosti a účinné pomoci. Naopak, přináší jen stále větší otupělost a beznaděj do všech ostatních částí světa. To právě proto, že k účinné pomoci chybí vnitřní duchovní síla obyvatel, jež může být čerpána jedině z místního prožívání pozitivních hodnot.

Navenek sociálně a majetkově zaopatření lidé dnes ve skutečnosti často trpí duchovně a psychicky více než lidé na záběrech reportáží vykreslujících drastickou vnější bídu a utrpení. Proto se také nemůže ani nikdy zvednout ona očekávaná vlna solidarity, kvůli které jsou zprávy přinášeny. Ale jestliže toto média na základě svých dlouhodobých zkušeností dobře vědí, jaký je pak důvod jejich informování o bídě a utrpení ve vzdálených světadílech? Není to jen snaha o ještě větší šokování diváků?

Ano, žel, s největší pravděpodobností je tomu tak. Snaha šokovat, a tím přitahovat stále nové a nové diváky za účelem vyšší sledovanosti, která je samozřejmě úzce spojena se zvyšováním příjmů, už dávno přebila ono původní poslání médií - přinášet vyvážené zpravodajství. Tímto způsobem je však v dnešním globálním měřítku šířena skepse a beznaděj bleskovou rychlostí. Namísto toho, aby média působila vyváženě a současně byla tedy také nositeli povzbuzujících zpráv, zejména zpráv místních, napomáhajících a posilujících člověka v jeho přímém kontaktu s domácím děním, je možné označit jejich současnou činnost za rozkládající i ty poslední myšlenky naděje na smysluplnost lidského života na Zemi.

Budoucí média, pracující v globálním rozsahu, budou se tak muset naučit pracovat takovým způsobem, aby i v jejich zpravodajství byla zakotvena duchovní posila člověka jako jednotlivce. To je také zcela jednoduše a ihned změnitelné i dnes. Objektivnost informovanosti o životě a dění ve světě je možné ihned změnit v působení k posile správným směrem - k nalezení pevné půdy pod nohama každého člověka.

Příkladem, působícím jako vodítko, zde uveďme jednu ukázku - všichni duchové nacházející se v Ráji přirozeně vědí o utrpení lidských duchů, jež se nacházejí v úrovních temna. Duchové přebývající v Ráji snaží se ve své plně zralé cituplnosti také nejúčinněji pomáhat všem, kteří dlí v těchto temnotách. To ale neznamená, že obrazy temných úrovní jsou zároveň nutně trvale přítomny v Ráji.

Ještě jednou zde tedy připomínáme: není potřebné přinášet opakovaně negativní formy z jednoho konce světa na druhý pod záminkou informovanosti. Formy informovanosti i zde na Zemi mohou mít celou škálu podob, aniž by obsah jejich sdělení byl nějakým způsobem oslaben. Duchovně silní lidé jsou pak vnímavějšími i na zcela prosté, avšak výstižné informace.

To vše ale samozřejmě vede jen zpět k potřebě vytvoření podmínek napomáhajících stále zralejším duchovním schopnostem všech jedinců, žijících převážnou část svého života v určité oblasti. Pozvednutí takovéto lidskému duchu v jeho prožívání plně uchopitelné oblasti - města, kraje, státu, regionu, je prvořadým úkolem pro každého z nás. Tato cesta je přirozenou, Bohem předchystanou cestou, vedoucí nejprve ke vzestupu jednotlivců, jež se setkávají v každodenním prožívání se stejně citově naladěnými lidmi. Teprve následně pak tento vzestup nutně pronikne stále silněji v širších kruzích do celého světa.

To je také úkolem pro každého z lidí, kteří pochopili a prožili poznání toho, že lidské společenství je ve své stejnorodosti nejprve spojeno s danou oblastí krajiny. Odtud také plyne obyvatelům největší posila změnit něco k lepšímu. Usilovat ze všech sil o naplnění harmonie, spravedlnosti, radosti a soucítění ve stále širších kruzích v místě, kde člověk žije. To je ona skrytá síla, která má schopnost následně změnit celý svět. Síla, která je zakotvena v posilujícím naplňování duchovních potřeb člověka, se nedá srovnávat s ničím jiným zde na Zemi. Je to nezastavitelná, osvobozující a posilující energie, která se následně přelévá z člověka na člověka. Vůči této světlé síle musel by se pak jednotlivý negativní člověk stavět s tvrdošíjným odmítáním ve viditelném boji proti harmonii, spravedlnosti, radosti a soucítění, aby nepřál jejich šíření k dalším lidem! Takových lidí však na Zemi není ve skutečnosti příliš mnoho.

Vlna síly ducha bude se tak v budoucí době rozlévat principiálně vždy z jednotlivých obcí, měst, krajů. Posilující nadšení může a má změnit nejprve život v těchto malých lokalitách, ve kterých žije většina z nás celý svůj život. Obohacení, jež bude vyplývat z výměny, kterou mají i v budoucnu zajišťovat média, obchod, kultura a umění, bude pak nést v sobě skutečný náboj smysluplné účinné pomoci. Pomoci, která až teprve v tomto zformování přinese účinné posílení a vzestup i ve všech oblastech, které se nacházejí kupříkladu i na zcela opačném konci světa.

Tato pomoc bude účinkovat i v globálním měřítku právě proto, že v ní kromě vnější pomoci bude obsaženo i poznání přirozené nutnosti naplňování duchovních potřeb člověka na prvním místě v životě.

Tento princip se musí nejprve zformovat v životě nás samotných, ve všech místech, kde žijeme. To je nutný a nesmírně důležitý předstupeň vzestupu celé lidské společnosti, předstupeň, který se ale musí začít naplňovat již nyní, v naší přítomnosti, v těchto měsících a dnech, v tento čas.