O životě kolem násKam kráčíš pozemské lidstvo?

Ze života Keltů 7. část

Publikováno 15.06.2017 v 18:09 v kategorii Nezařazené, přečteno: 38x

Další slavnost se přiblížila. Ještě nebylo žádného hlavního druida a ještě dlouho nemělo žádného takového být. Neodvažovali se ptát, kdo z nich bude smět vést promluvu. Konečně, několik dní před úplňkem, přikázal Seabhak kněžím vše připravit jako o poslední slavnosti, tedy bez obětí. On sám bude mluvit k lidem. eprve ráno v den slavnosti druidům oznámil, že od nynějška se budou účastnit také ženy a starší dívky. Vyvolil mezi kněžími ty, kteří měli lidem ukazovat jejich místa. Kolem obětního kamene byli opět postaveni druidové. Po nich ale následoval široký kruh žen, poté měli stát žáci kněžích a nakonec všichni muži.

"Budeme uvnitř kruhu kamenů stát těsněji u sebe než doposud," pravil Jestřáb, rozmýšleje. "Ale shledávám to lepší, když se budeme uvnitř trochu tísnit, než kdyby se muži museli postavit vně kamenů. Snad Otec všech dovolí, abychom dolmeny k příští slavnosti posunuli."

A nadešel čas slavnosti. Příchod žen byl velmi působivý. Doba, v níž Meinin mohla všechno připravit, byla krátká, ale píle a radost žen jí pomohly. Nyní přicházela v bílém rouchu jako první před ostatními, které právě tak světle oděné, s květinami v rozpuštěných vlasech a v rukách, po dvojicích vcházely do kruhu. Rychle se rozmístily, a žáci utvořili řadu za nimi. Potom zaujali svá místa muži, mačkajíce se těsně jeden vedle druhého. Stejně jako dříve, poté přišli do středu druidové. Seabhak postavil se vedle obětního kamene.

Mocně zazněla jeho modlitba k Otci všech. Obžaloval sebe a všechny, že zapomněli naslouchat Jeho přikázáním. Přislíbil nápravu svoji i ostatních.

Zcela neočekávaně pro všechny přítomné mimo Seabhaka zazněl zpěv žen.

Poté pravil náčelník:

"Posledně jsme již začali přinášet jinou oběť než doposud. Také tentokrát chceme znovu sebe samé přinést k oběti s předsevzetím, že co my Otci všech ke cti spálíme, nenecháme opět ožít. Učiníme to ale ve vší tichosti. Každý hodí v příštích okamžicích své dary na obětní kámen, na němž nyní rozžehnu plameny. Ať se však nikdo nedomnívá, že zde smí stát jako nezúčastněný divák. Světlí poslové Otce všech jsou mezi námi a každého prověří. Kdo nebude chtít nic obětovat, nebude také účasten požehnání Otce všech."

Panovalo hluboké mlčení, zatímco náčelník pokládal na kámen obětní mísy, které mu podal jeden z kněží. Hořely v nich voňavé pryskyřice. Mísy vyhlížely skvostně, jak se blýskaly v mihotavém světle a ukazovaly barvy svých vzácných kamenů.

Potom Seabhak tiše stál a hleděl nad velké shromáždění. Viděl mnoho opravdového, upřímného chtění, ale u některých mohl spatřit také vzdor a vzepření se. Lhostejnost nebyla vidět nikde.

Opět začaly ženy zpívat. Skloněné hlavy mužů se pozvedly, muži začali naslouchat slovům a těšili se jimi. Jestřáb pak začal zvěstovat o Otci všech a o Jeho nevyčerpatelné moudrosti a dobrotě. Dlouho hovořil k lidu. Žádnému ze zúčastněných nebylo to obtížným. Vroucí, všemi cele prožitá modlitba ukončila slavnost.

Doma projevil Seabhak dík své ženě za zpěv, neboť ten pomáhal lidem otevřít srdce. To povzbudilo Meinin, aby přijímala stále nové písně, které potom učila ženy a dívky. Mimo to je vyučovala ve vědění o Otci všech, právě tak, jako to činil Seabhak u druidů, kteří se pozvolna od základu měnili. Mnozí z nich nemohli již svůj dřívější neradostný a rozličnými pověrami popletený život při ohlédnutí se zpět vůbec pochopit.

Na Meininině čilé práci se ženami nezměnilo se nic ani tehdy, když do náčelníkovy chýše zavítal synáček.

"Seabhaku, chlapec se musí jmenovat Kuimin po tvém otci," určovala babička Muirne.

S tím Jestřáb nesouhlasil. Chtěl ho pojmenovat Fionn po otci Meinin. Protože se nemohli dohodnout, ptal se Seabhak světlého posla, kterému jménu má dát přednost.

"Nazvi svého syna Pieder," zněla odpověď. "Druhého máš pojmenovat Kuimin a třetího Fionn."

S úsměvem oznamoval náčelník své ženě, co se dověděl. Potěšilo ji to a pravila, že se jí to zdá tak správné. Z tohoto pokolení by synů nebylo nikdy dost.

Muirne však byla tímto rozhodnutím dotčena a nechtěla již o chlapci nic vědět. Místo aby o něj jako babička pečovala, když byla Meinin v jiných domech a učila, odcházela právě ve stejnou dobu pryč, dítě ponechajíc samotné. Tu zvykla si Meinin brát malého všude s sebou. Byl tak klidný, že vůbec nerušil.

Když byl starý několik měsíců, zdálo se všem ženám, jako by naslouchal učení své matky. Jeho oči často zářily, když hovořila Meinin o Otci všech, a jeho první slovo, které jasně a zřetelně vyslovil, bylo "Otec všech".

Mezitím Seabhakovo vyučování druidů také pokračovalo stále kupředu. Dva kněží sice potajmu odešli, avšak ti ostatní semkli se o to pevněji k sobě. Již dávno zřekli se vnitřního vzdoru vůči Seabhakovi. Nechtěl být druidem, avšak brali jej za rovného, když pocítili, že jeho vědění pochází z říše Otce všech.

Tu přišlo jednoho dne k náčelníkovi poselství, že nastal čas zvolit hlavního druida a předat mu vedení slavností. Na Seabhaka čeká jiná práce. Zároveň světlý posel zcela přesně vysvětlil, jak musí být při volbě postupováno, takže náčelník k tomu přistupoval pln důvěry.

Svolal druidy dohromady a prosil, aby jeden z nich prošel krajem. Za velkým močálem umírá nějaký starý muž, jenž vroucně touží po knězi.

Pohlédli na sebe a potom rozpačitě sklonili zrak k zemi. Bylo očividné, že neměli chuť k této cestě, která navíc mohla být také již zbytečnou, a jež snad mohla být jim samým dokonce i životu nebezpečnou.

"Jsem již příliš starý pro takovou úlohu," vysvětloval nejstarší, který se nemohl dočkat toho, až se stane hlavním druidem.

"Jsem příliš mladý, abych utěšoval nějakého starého muže, to je přece jasné," vysvětloval naopak mladší muž.

Jiní necítili se dosti zralými, a další opět tvrdili, že nedovedou jednat s lidmi.

Zatímco se předstihovali v omluvách a rádi chtěli přenechat nevděčnou úlohu někomu jinému, jeden z druidů se tiše a nenápadně vzdálil z jejich kruhu. Nyní, navrátiv se oblečen pro nevlídné putování, s nohama ovinutýma kůžemi a v pravici s pevnou holí, kráčel k Seabhakovi a prosil, aby mu řekl jméno umírajícího a jeho osadu.

Tu zvolal Jestřáb hlasitě: "Pohleďte zde! Donald dlouho neřečnil, on jednal. On se má stát podle příkazu Otce všech v budoucnu vaším vrchním druidem!"

Ostatní druidové se velmi polekali. Ti mladší byli přesvědčeni, že by je Otec všech pro tento úřad stejně nikdy nevyvolil, a proto se uklidnili rychle. Jinak to bylo se staršími. Byli přesvědčeni, že jeden každý z nich by byl lepším hlavním druidem než právě Donald. Ale proti příkazu Otce všech se neodvážili nic říci. Ještě ohromenější byli, když jim Seabhak objasnil, že tímto příkazem byli jenom postaveni před zkoušku. Nebylo potřeba, aby někdo šel, ani Donald ne.

Tento opustil nyní malou chýši, již obýval společně se třemi jinými, a nastěhoval se do prostorného obydlí hlavního druida. Seabhak sám jej uvedl do jeho nového úřadu a při následující slavnosti představil ho lidu jako nového hlavního druida.

Donald vzal své povinnosti velmi vážně, takže pro náčelníka zůstalo méně práce, zvláště potom, co se ukázalo, že Donald byl také uschopněn a omilostněn přijímat od světlých bytostí příkazy Otce všech.

Jestřába však čekaly jiné úlohy. Otec všech mu přikázal, aby s pomocí Nuada vyučoval dospělé muže svého kmene v zacházení s mečem. Dosud nosili jen lovecké zbraně a s těmi urovnávali i případné spory mezi kmeny.

"Přijdou válečníci, dobře ozbrojení a zkušení v boji. Jsou žádostivými po vaší zemi. Ale není Vůlí Otce všech, aby jim byla přenechána. Proto musíte bojovat. Proti jejich mečům ale vaše lovecké zbraně nic nezmohou. Gobban vás naučí kovat meče a dělat štíty. Nuado vám ukáže, jak se zbraně používají a jak se skrýt do ochrany štítu. Musíš jim vyjet vstříc s kmenem připraveným k boji, až k vám budou chtít proniknout od moře nebo z pevniny."

To byla práce pro následující dva roky. Z doposud trochu zahálčivých mužů stali se s pomocí světlých služebníků Otce všech silní bojovníci, připravení bránit zemi i děti.

V Seabhakově chýši přibyli Kuimin a Fionn, přišli však společně. Náčelník byl hrdý na své tři syny, byli to zdraví a silní chlapci. Meinin pak rozkvétala ve vší činnosti pro druhé a byla radostí celého kmene.

Vzdor všem válečným přípravám vlastně ani nikdo nevěřil v příchod cizích bojovníků, protože všude panoval klid jako doposud. Tu přinesl jednoho rána Nuado příkaz Otce všech, aby Seabhak vytáhl se všemi ozbrojenými muži zahnat ze země nepřítele. Má s sebou klidně vzít všechny muže, neboť zde se mezitím nic zlého nestane.

Nikoho ani nenapadlo zde zůstat, když je Otec všech nechal zavolat. Ještě téhož dne vytáhl Seabhak dobře vybaven se svými početnými bojovníky pryč. Donald a Meinin pečovali o všechny ty, jež zde zůstali. -

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?