Ze života připravovatele cesty Hjalfdara v předhistorické době: Lov jeskynního medvěda 1

Ve své vynaložené námaze rovněž prožije, že časté tvrzení, že jednotlivec mnoho nezmění, pochází pouze z nedostatečného úsilí po poznání skutečného působení Zákonů Stvoření. Neboť rozhodující změny v minulosti vycházely právě od jednotlivců, kteří svým příkladným životem, neochvějným přesvědčením, vírou a také důvěrou ve světlou pomoc dokázali výrazně ovlivnit veškerý tehdejší život.

Ten, kdo se chce skutečně změnit, kdo chce být nápomocen ke znovuozdravění života na Zemi, může také dnes, lhostejno jaké jsou jeho současné poměry, s nezmenšeným úspěchem dosáhnouti všeho, čeho dosáhli lidé tehdy žijící! Nejsou mu snad stanoveny žádné omezující hranice. Vše spočívá jen v jeho rukou. V moudrém tkaní tohoto Stvoření, v jeho trvale proudících, napomáhajících vláknech je zakotveno vše, čeho je mu třeba. Vše je stále ještě možné změnit, stačí jen s pevným odhodláním začít, a všechny pomoci budou k člověku přicházet v nezmenšené míře.

Věříme, že uváděné ukázky budou pro mnohého onou potřebnou vzpruhou a povedou k zamyšlení také ty čtenáře, kteří je již z části znají. Neboť je možno s jistotou říci, že bohatství v těchto příbězích obsažené leží do dnešních dnů nepoužito, jak dosvědčuje stav celé Země. Snad doposud mnozí jen z ostýchavosti otáleli s použitím tohoto nového vědění v každodenním životě, snad čekali, až s tím začne někdo druhý, povolanější. Je však lhostejno, jaké k tomu vedly důvody. Nyní je zde doba, kdy je nutno tento přístup změnit, neboť čas se nachýlil a všichni lidé mají poznat, že život na Zemi může být jiný. Takový, jak to od počátku bylo Světlem předurčeno.

Ze života a působení připravovatele cesty Hjalfdara v předhistorické době

Lov jeskynního medvěda

… "Chcete-li se vyvarovati utrpení a zla, buďte bdělí v každé době," učil je Hjalfdarův otec. A tak to věděl i Hjalfdar sám a měl to také vyzkoušeno.

"Žádnému tvoru Všemohoucího nesmíš přivoditi bolest jen kvůli vlastnímu zisku," pravil mu jednou Zářící, který se mu často zjevoval.

To nebylo vždy snadné v boji s přírodou a jeho dumavé oko dovedlo ho k tomu, že se začal zabývati hlouběji myšlenkami o boji s přírodou. V oné době neodvážil se již chytati žádná zvířata, protože v léčkách velice trpěla. A přece směl, ba měl zabíjet, neboť Světlí mu pravili:

"Máš se živiti zvířenou lesa, vod a pastvin, neboť jsou to zvířata čistá. Právě tak ptáky, kteří nepožívají mršin. Své tělo máš vyživovati dobře, avšak ne v přemíře. Smíš porážet slabší, ale nesmíš je trápiti. Čistým buď tvoje myšlení, a pak zůstaneš čistým i v činu!"

A tato slova Světlého, která k němu mluvil přes Heimdallův most, zvěstoval svému kmeni, neboť byl to pro ně první a nejnutnější zákon života.

Ve všem pomáhali světlí přátelé. Zaváděli je s nechybující jistotou na ta místa, kde se nacházelo správné bahno, větve i stébla, aby si mohli vybudovat nové ochranné obydlí ve velkém měřítku. Maličcí a pilní stavební umělci ukázali jim přesně, jak je nutno provésti od základu celou stavbu, a mužové museli jen s velikou opatrností všechno jejich konání napodobiti.

Jak skvěle byl vřazen tehdy lidský duch do zákonů přírody! V radostném tvoření byla tu nejkrásnější obydlí v krátké době hotova. Kulatý otvor sloužil za vchod a druhým otvorem odcházel kouř z ohně. Uprostřed bylo vyhloubeno malé ohniště, které bylo vymazáno hustým bahnem z moře. Tak bylo připraveno místo pro zlatý plamen, který přinesli z vybuchujících ohnivých jezer a který pečlivě opatrovali.

Na dlouhé tyči opékali pak nad ohněm maso a všeliké plody pekli ve žhavém popelu.

Tak se živili v temnějších, chladnějších dobách, které se pravidelně navracely po nejvyšším stavu jasu. Kožešiny zdobily kulatý vnitřek obydlí a sloužily také za měkká lůžka. Mušle tvořily první nářadí, tak jako ostré, na mušlích vybroušené vápencové kameny, kterých používali také jako střel a mlatů.

Do velikých, obrovských plodů, které se podobaly dnešním dýním a rostly na vysokých, hustých, keřovitých skupinách, podobných dnešní kosodřevině, byla čerpána voda ze svěžích pramenů. Tyto džbány a mísy byly tu jedinými ozdobami vedle kopí ozdobených mušlemi a zbraní mužů. Zbraně pozůstávaly kromě kopí také z kyjů, seker a nožů.

Ženy sedávaly většinou před svými obydlími. Byly tiché, drsné a přísné, avšak nechybělo jim krásy. Byly zahaleny světlými vlasy, jež byly mnohem delší než vlasy mužů a bývaly v týle svázány páskou z rostlin.

Před sebou mívaly často hrubě zhotovené rámy, upevněné na kůlech. Na těchto rámech pletly pak sítě, jichž používali mužové k lovení hojných ryb. V potocích chytali ryby rukama. Na moři museli však napínati sítě a čekat na hodinu, až Njoerdhr přižene své bílé mořské oře na pobřeží. S hromovým hukotem přišel pak příliv a zaplavil drsné, vápenité pobřeží až hluboko do vlhkých lučin.

Tak vedeni bytostnými vytvořili si lidé sami svůj domov. Zůstali tu a budovali své chatrče. V krátké době vzniklo tak maličké sídlo. Jeho poloha byla pro lidi velmi příznivá. Na severní straně nebylo daleko od moře, které vysílalo svůj svěží chlad a zadržovalo výpary a zápachy, které sem z jihovýchodu od ohnivých jezer často táhly v dlouhých mracích.

Na východ rozprostíraly se zelené nivy, mírné pahorky a vyhaslá údolí kráterů, porostlá krátkými, šťavnatými travinami a mechy. Tam pramenily jasné a sladké vody a bublaly v úzkém korytu potoka, který pospíchal do moře. Na břehu potoka prospívaly zvlášť šťavnaté rostliny s bujnými listy.

Putujíce dále na východ, dosáhli lidé nízkého hustého lesa, v němž rostly hlavně mohutné druhy kapradin a svérázné přesličkovité stromy. Ve vysokých stromech přesličkových lesů se živě proháněla zvířata všeho druhu a nikdy se nevzdalovala ze svých lesů. Byla úzce spojena se svým okolím, které potřebovala ke své výživě a kde nacházela všechny ostatní životní podmínky.

Aby získali měkké a huňaté kožešiny, museli lovci projít těmito lesy, což nebylo tak snadné.

Tak vytáhl také Hjalfdar jednoho dne ještě se dvěma lovci. Zdánlivě pevná, zelená půda vábila poutníky, kteří se úzkostlivě snažili nedotknouti se stébel nebo hustých lián, které visely shora z větví, neboť nejmenší šumot vyrušil plachá zvířata, která tam ležela v hlubokém úkrytu. Zelená, vábivá půda byla však často jen tenkou vrstvou z jemného mechu, zakrývající tiché nehybné vody. Z nich vynořovaly se chvílemi zcela neočekávaně veliké šedozelené hlavy, které samy vypadaly jako listí nebo mechoviště.