Zmatenost pojmů

Jedním z obzvlášť závažných příkladů podobné pokřivenosti je slovo "bohoslužba" a s ním spojené poblouzení celého lidstva.

"Zúčastnil jsem se bohoslužeb! Konají se slavnostní bohoslužby!" Tyto a jím podobné výrazy nám říkají o chápání pojmu bohoslužba jako účasti na nějakém setkání věřících. V dnešním pojetí tedy bohoslužba znamená účast na setkání nebo shromáždění určité církve. Je v podstatě úplně jedno jaké církve, protože ve všech církvích je to vnímáno obdobně pokřiveným způsobem.

Takové chápání pojmu bohoslužba je však nesprávné a k jeho pokřivení došlo proto, aby to vyhovovalo lidské duchovní pohodlnosti a aby to od nich vyžadovalo co nejméně námahy. Aby svou účastí na náboženském setkání pohodlně učinili zadost všemu, čím jsou vůči Stvořiteli povinni.

Co však ve skutečnosti znamená pojem bohoslužba? Něco úplně jiného než účast na nějakém setkání.

Boho - služba! Sloužit Bohu! Sloužit!

Co znamená slovo sloužit? Znamená plnit někoho vůli. V tomto případě Vůli Boží!

Plněním Boží Vůle máme tedy sloužit Bohu! Jak vůbec mohlo dojít k nějakému omylu v chápání této tak logické věci? A sloužit přece znamená jednat! Znamená něco dělat! Dělat to tak, jak si to přeje ten, komu sloužíme. V našem případě Stvořitel.

Skutečná bohoslužba se tedy neomezuje na nějaké místo a nějaký čas. Skutečná a pravá bohoslužba je naplňování Vůle Nejvyššího v každodenním životě tak, že ji zohledňujeme a bereme na zřetel při všem co konáme. Při všem co cítíme, myslíme, mluvíme a činíme. Při všem tomto dbáme na to, aby to bylo v souladu s Vůlí Nejvyššího. Tím provádíme pravou bohoslužbu v našem každodenním životě.

Skutečnou bohoslužbu, čili službu Bohu máme tedy provádět prostřednictvím všeho co myslíme, cítíme, mluvíme a jednáme, aby to vždy bylo pouze ke cti Nejvyššímu.

Pravá bohoslužba však z výše pochopitelných důvodů dosud nebyla lidmi na zemi ještě nikdy prováděna. Lidé totiž ve své pohodlnosti úmyslně překroutili tento pojem tak, že si pod ním představovaly pouze svou účast na náboženských setkáních.

Kdyby se však nad věcmi alespoň trošku zamýšleli, svoje setkání, na kterém se scházeli za účelem společného uctívání, velebení a projevování díků Stvořiteli by museli po správnosti nazvať třebas hodinami uctívání Stvořitele, nebo třeba pobožnostmi. Nikdy však ne bohoslužbou, protože sloužit Bohu člověk musí a má ve svém každodenním životě.

Lidé si to ale udělali pohodlnými a své schůzky, na kterých uctívali a velebili Nejvyššího nazvali bohoslužbami. Časem strávených na těchto setkáních pak považovali svou službu Nejvyššímu za vyřízenou a oni si ve svém osobním každodenním životě už mohli dělat co chtěli.

A také si dělali! V reálném životě jednali a dosud jednají vždy pouze podle své vlastní vůle a proto to i přesně tak všude vypadá. Proto je svět takovým, jakým je. Plným chamtivosti, bezohlednosti, egoismu, nečestnosti, nespravedlnosti, lži, nepoctivosti a nečistoty.

Na tomto světě totiž dosud vždy chyběla pravá bohoslužba neboli jednání, které v sobě zahrnuje a zohledňuje vznešenou Vůli Nejvyššího. Které zohledňuje vznešenou Vůli Nejvyššího ve všem lidském cítění, myšlení, řeči a jednání v každodenním životě.

Lidstvo, i ty jednotlivý člověče, začni konečně konat pravou bohoslužbu! Začni konečně sloužit Bohu tak, jak to zde na zemi mělo být už dávno.

Vše co konáš, konej pouze Jemu ke cti! Vše co činíš ať je hodné Jeho vznešenosti a ušlechtilosti! Svými vznešenými, čistými a spravedlivými city, myšlenkami, slovy a činy služ svému Bohu a tím pozdvihneš tuto Zemi, svůj národ i sebe samého. Ať vše, co se na této zemi děje je jen jedinou vznešenou bohoslužbou, konanou ke cti velkého, dobrotivého a spravedlivého Boha!

Člověče, nikdy nečiň nic, nemysli na nic a neříkej o ničem, co by nesplňovalo kritéria života žitého ke cti Stvořitele. Života, který právě takovým způsobem učiníš živou bohoslužbou.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.