O životě kolem nás

Zprvu živili se obyvatelé údolí hlavně rybami ze stříbrného jezera a šťavnatými plody, které rostly v hloubi údolí na vysokých stromech. Plodů byla taková hojnost a měly v sobě tolik kořenité síly, že jich nepotřebovali mnoho k nasycení. Brzy také cítili, že mírné podnebí mění potřebu jejich potravy. Sami přestali požívat silných tuků, kterých potřebovala jejich těla ve starém domově. Neměli již také chuti na syrové nebo kouřem sušené maso… Celý článek ›

Příznivci Véd považují židokřesťanství za padlé náboženství. Velké rozšíření tohoto náboženství má podle nich na svědomí téměř všechno zlo na světě. A to nejen války a vraždění, které jsou v podstatě přinášením hromadných rituálních krvavých obětí, ale má na svědomí i rozkvět všech ostatních negativních a nízkých vlastností, ke kterým jsou věřící vybízeni přímo v Bibli. Jako příklad uvádějí příznivci Véd třeba příběh… Celý článek ›

Kolem Hjalfdara se však pohybovala vlákna, která on dovedl řídit nahoru jako nikdo jiný z jeho družiny. Bytostní napínali kolem něho pomocné síly a jeho duchovní oko vidělo světle jasný most, na němž se objevil Heimdall, světlý strážce. A jeho hlas byl jako hlas hromu, když pravil: "Tvůj Pán, který řídí a pohybuje nebem a zemí, který stvořil také nás a naplnil nás silou svého živoucího světla, praví ti nyní mými ústy, jimž lépe rozumíš než ústům… Celý článek ›

V předchozím článku jsme dali prostor zdrcující kritice židokřesťanství z pohledu příznivců Véd, kteří tvrdí, že jde o nízký kult uctívání božství země a hmoty. Společným charakteristickým znakem všech takovýchto chtonických náboženství je přinášení krvavých obětí. Najdeme je v židovství i v křesťanství, v krvavé oběti Krista na kříži. Důkazem orientace na hmotu je také víra v tělesné zmrtvýchvstání Krista, čímž se křesťanství… Celý článek ›

Holda naučila se mnohému v době, kdy Hjalfdar byl doma. Teprve nyní, kdy trávila opět dny o samotě, pozorovala užitek. Její rozhled se rozšířil a ona vykonávala práci s bdělou vůlí s živým duchem. Měla otevřené oči pro věci i lidi a péče o nemocnou ruku Hjalfdarovu probudila v ní nový smysl. Kde byla nějaká rána, kde se poranilo dítě nebo zvíře, tam pečovala a léčila její láskyplná ruka. Ona nebyla si toho ještě vědoma, neboť bytostní položili jí… Celý článek ›

Pokud se setkáte se stoupenci Véd, ať již původních indických, nebo od nich odvozených slovanských, jejich nápadným společným rysem je tvrdě odmítavý postoj vůči křesťanství. Právě v takzvaném židokřesťanství, jak to oni nazývají, vidí hlavní příčinu všeho dnešního duchovního úpadku a zároveň také příčinu nebývalého rozkvětu lidstvo devalvujícího konzumu a materialismu. Co jsou to vlastně Védy a proč se jejich stoupenci dívají s… Celý článek ›

Lidská bytost má být bytostí citu. Jedině to citové v nás z nás totiž dělá lidi. Proto se skutečný a pravý člověk, to jest člověk citu, vyznačuje srdečností a lidským teplem. Pravý člověk filtruje citem všechny věci kolem sebe, ale i v sobě samotném. A to včetně svého vlastního rozumu. Také jeho rozum musí být prodchnut, polidštěn a zkultivován citem. Žel, hluboká tragédie lidstva spočívá v tom, že sestoupilo z piedestalu pravé lidskosti. A… Celý článek ›

Jako na potvrzení toho, co bylo řečeno, bylo slyšet z hlubin tiché chvění a dunění, hučení a sykot a z trhlin v zemi vystupovaly páry. Hjalfdar zjistil, že to byly tyto výpary země, které zanechávaly podivně tísnivý zápach v jeskyních. Byly to výpary síry a kovů. "To je Amon, zářící a tekoucí, který vysílá své výpary vzhůru, aby ozdobil lesklými kapkami naše jeskyně," pravil Konos hrdě a šťastně s úsměvem poučovatele.Hjalfdara to však odpuzovalo.… Celý článek ›

Nízké dobro je dobro egoistické současného typu, zaměřené hlavně na osobní prospěch jednotlivce, který uvažuje pouze v intencích pojmů "já" a "mně". Dobro vyšší, čili dobro skutečné a pravé je dobrem všeobecným, zájmy jednotlivce vysoce přesahujícím, při kterém člověk uvažuje v intencích pojmů "my" a "nám". Ne však úzkoprse, ale v tom nejširším možném slova smyslu! Nízké dobro nevyhnutelně generuje nejnižší lidské vlastnosti, jakými je… Celý článek ›

Co by snad bez Hjalfdara nemohli dokázat, toho dosahovali nyní věrnou odevzdaností své vlastní osobnosti. A v tom byl okamžik působení pro veškerý lidský rod! Beze slov byly vykonány krátkým, téměř jen tušeným pohnutím vůle veliké činy, které se duchovně a jemnohmotně projevily tak silně, že pozemsky jako své poslední výběžky musely přinést poslední důkazy ve vhodném projevu. "Vzpomínáte si ještě, jak jsme v pralese vysvobodili duchovní zárodky… Celý článek ›